Heiner Müller jako rizoma

Název: Heiner Müller jako rizoma
Zdrojový dokument: Theatralia. 2020, roč. 23, č. 2, s. 93-108
Rozsah
93-108
  • ISSN
    1803-845X (print)
    2336-4548 (online)
Type: Článek
Jazyk
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
Cílem studie je představit koncept rizomatu Gillese Deleuze a Félixe Guattariho jako jeden ze základních poetických principů v díle východoněmeckého básníka světového významu Heinera Müllera (1929–1995). Autorka studie poukazuje na několika vybraných příkladech, čím je dílo a tvůrčí strategie Heinera Müllera rizomatické a proč může být při analýze konkrétního Müllerova textu užitečné vnímat jej v souvislostech s jinými Müllerovými texty. Vzhledem k tomu, že tvorba Heinera Müllera je poměrně na okraji zájmu českého teatrologického výzkumu, měla by studie sloužit jako úvodní vhled do dané problematiky.
The aim of the study is to discuss the concept of rhizome, sensu Gillese Deleuze and Félix Guattari, as one of the basic poetic principles within the works of the world-wide known East German poet Heiner Müller (1929–1995). Using several selected examples, I trace the rhizo-matic quality of Müller's works and his creative strategy. I am also looking at how this quality can be important with regard to individual texts in their connection with other Müller's texts. Taking into account that analysis of Müller's works is somewhat peripheral in theatre studies, so the present article might serve as an introduction to the topic.
Reference
[1] ARNOLD, Heinz Ludwig (ed.). 1982. Text + Kritik: Heiner Müller. München: Grimm + Bleicher, 1982.

[2] ARNOLD, Heinz Ludwig (ed.). 1997. Text + Kritik: Heiner Müller. München: Grimm + Bleicher, 1997.

[3] BARTHES, Roland a Tomáš JIRSA. 2006. Smrt autora. Aluze 10 (2006): 3: 75–77.

[4] BICCARI, Gaetano. 2009. Heiner Müller Fernsehinterviews: Performance – Oralität – Autobiographie. In Theo Girshausen. Theatrographie: Heiner Müller Theater der Schrift. Berlin: vorwerk8, 2009: 215–226.

[5] DELEUZE, Gilles a Félix GUATTARI. 2010. Tisíc plošin. Praha: Herrmann&synové, 2010.

[6] EKE, Norbert Otto. 1999. Heiner Müller. Stuttgart: Reclam, 1999.

[7] HAAS, Aziza. 1994. Gespräch mit Heiner Müller und Josef Szeiler. 6. 5. 1992: Theater ist das einzige, was überhaupt noch geht. Maske und Kothurn. Internationale Beiträge zur Theaterwissenschaft (36) 1994: 1–4: 105–144.

[8] HAUER, Tomáš. 2002. S/krze postmoderní teorie. Praha: Karolinum, 2002.

[9] JOBERTOVÁ, Daniela, Zuzana AUGUSTOVÁ a Jan JIŘÍK. 2017. Horizonty evropského dramatu: Současný divadelní text mezi dramatickými a postdramatickými tendencemi. Praha: NAMU, 2017.

[10] JUNGMANNOVÁ, Lenka. 2018. Postdramatické divadlo jako pojem aneb Postteatrologie. Divadelní revue 29 (2018): 1: 52–59.

[11] KEIM, Katharina. 1998. Theatralität in den späten Dramen Heiner Müllers. Tübingen: Niemeyer, 1998.

[12] KLESSINGER, Hanna. 2015. Postdramatik: Transformationen des epischen Theaters bei Peter Handke, Heiner Müller, Elfriede Jelinek und Rainald Goetz. Berlin: De Gruyter, 2015.

[13] LEHMANN, Hans-Thies. 1982. Raum-Zeit. In Heinz Ludwig Arnold (ed.). Text + Kritik: Zeitschrift für Literatur. München: edition text + kritik, 1982: 71–81.

[14] LEHMANN, Hans-Thies. 2007. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelní ústav, 2007.

[15] LEHMANN, Hans-Thies a Patrick PRIMAVESI (edd.). 2003. Heiner Müller. Handbuch. Leben-Werk-Wirkung. Stuttgart: J. B. Metzler, 2003.

[16] MATONOHA, Jan. 2017. Za (de)konstruktivismem: Kritické koncepty (post)-poststrukturální literární teorie. Praha: Academia, 2017.

[17] MERENUS, Aleš, Iva MIKULOVÁ a Jitka ŠOTKOVSKÁ. 2019. Text a divadlo. Praha: Academia, 2019.

[18] MOTAL, Jan. 2018. Stáhnout se do kořenů a nalézt živé slovo. In Jan Motal [online]. [cit. 2020–05–04]. Dostupné online na https://www.janmotal.cz/index.php/prednaska/.

[19] MÜLLER, Andre. 1987. Die Dichter müssen dumm sein: Ein Gespräch mit dem Schriftsteller Heiner Müller. Zeit (1987): 34.

[20] MÜLLER, Heiner. 1982. Příkaz a jiné texty. Překl. Josef Balvín. Praha: Dilia, 1982.

[21] MÜLLER, Heiner. 1998a. Werke 1. Die Gedichte. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag, 1998.

[22] MÜLLER, Heiner. 1998b. Pověření [Tři hry]. Překl. K. R. Jilská. Praha: Prostor, 1998.

[23] MÜLLER, Heiner. 1999. Werke 2. Die Prosa. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag, 1999.

[24] PFISTER, Manfred. 2000. Drama. Theorie und Analyse. München: Wilhelm Fink Verlag, 2000.

[25] POSCHMANN, Gerta. 1997. Der nicht mehr dramatische Theatertext. Tübingen: Max Niemeyer Verlag, 1997.

[26] SCHNEIDER, Detlev (ed.). 2014. Heiner Müller – Theater ist ein kontrollierter Wahnsinn. Berlin: Alexander Verlag Berlin, 2014.

[27] STORCH, Wolfgang. 2003. Übergreifende Aspekte des Werks. Die Bildenden Künste. In Hans-Thies Lehmann a Patrick Primavesi (edd.). Heiner Müller. Handbuch. Leben-Werk-Wirkung. Stuttgart: J. B. Metzler, 2003: 113–123.

[28] TURZÍKOVÁ, Tereza. 2019. Rhizomatika: D'epog a limity divadelního aparátu. Brno: 2019. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Katedra divadelních studií, nepubl.

[29] Müller Baukasten [online]. Leipzig: MITTELDEUTSCHER RUNDFUNK [cit. 4. 5. 2020]. Dostupné online na https://www.muellerbaukasten.de.

[30] Müller Baukasten: Der Autor Text bei der Arbeit [online]. Leipzig: MITTELDEUTSCHER RUNDFUNK [cit. 4. 5. 2020]. Dostupné online na https://www.muellerbaukasten.de/heiner-mueller/der-autor-text-bei-der-arbeit/.

[31] Notiz 409. 1996/7. Dostupné online na https://web.archive.org/web/20080611153122/http://www2.hu-berlin.de/literatur/mitarbeiter/hoernigk/GNPRESS/HOMELESS.HTM.

[32] Einstürzende Neubauten. 1990. Hamletmaschine [cit. 2020–05–04]. Dostupné online na https://www.youtube.com/watch?v=0l5l400OTl8&t=1054s.