Konstitutivní kontradikce dialogického jednání a jejich antropologické zobecnění

Title: Konstitutivní kontradikce dialogického jednání a jejich antropologické zobecnění
Variant title:
  • Constitutive contradictions of dialogical acting and their anthropological generalization
Author: Chrz, Vladimír
Source document: Theatralia. 2010, vol. 13, iss. 2, pp. 56-77
Extent
56-77
  • ISSN
    1803-845X (print)
    2336-4548 (online)
Type: Article
Language
License: Not specified license
 

Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.

Abstract(s)
Dialogical acting has the character of natural experiment. The subject is experiencing an extreme situation in a relatively controlled environment for a certain period of time ("public loneliness"). This situation enables, supports, and reflects a specific type of acting and experiencing. Its experimental and public character of acting with inner partner, systematically processed in a long-term perspective, allows a detailed research whit a scale of different methods applied (reflection of the researcher's own experience, who has practiced the acting with inner partner; watching the others practicing hic et nunc; video records, reflections by several participants; interviews etc.). Based on this empirical knowledge, a presumption that acting with inner partner is based on a transformation through a certain constitutive contradiction has been accepted. This paper formulates a set of contradictions and paradoxes fundamental to the process of acting with inner partner, simultaneously aiming to achieve its anthropological generalization.
References
[1] ATKINSON, Rita a kol. 2003. Psychologie. Praha: Portál, 2003.

[2] BACHTIN, Michail Michailovič. 1980. Román jako dialog. Praha: Odeon, 1980.

[3] BATESON, Gregory. 1972. Steps to an Ecology of Mind: Collected Essays in Anthropology, Psychiatry, Evolution, and Epistemology. Chicago: University of Chicago Press, 1972.

[4] ČAPEK, Karel. 1965. Hordubal– Povětroň – Obyčejný život. Praha: Československý spisovatel, 1965.

[5] ČUNDERLE, Michal. 2001. Ivan Vyskočil – cesty ke hře. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon, 2001.

[6] ENGESTRŐM, Yrjö. 1987. Learning by expanding. Helsinki: Orienta-Konsulti, 1987.

[7] FINK, Eugen. 1992. Oáza štěstí. Praha: Mladá fronta, 1992.

[8] FRANKL, Viktor. 1994. Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1994.

[9] HEIDEGGER, Martin. 1996. Bytí a čas. Praha: OIKOYMENH, 1996.

[10] HERMANS, Hubert. 1992. The Dialogical Self: Beyond Individualism and Rationalism. American Psychologist, roč. 47, 1992, č. 1, s. 23–33. | DOI 10.1037/0003-066X.47.1.23

[11] CHALUPECKÝ, Jindřich. 1992. Expresionisté. Praha: Torst, 1992.

[12] JUNG, Carl Gustav. 1997. Výbor z díla II. Archetypy a nevědomí. Brno: Nakl. Tomáše Janečka, 1997.

[13] LAO-C'. 2007. Tao te t'ing. Praha: Dokořán, 2007.

[14] MARCEL, Gabriel. 1971. K filosofii naděje. Praha: Vyšehrad, 1971.

[15] NEUBAUER, Zdeněk. 1992. Nový Areopág. Praha: Křesťanská akademie, 1992.

[16] NEUBAUER, Zdeněk. 1998. O přírodě a přirozenosti věcí. Praha: Malvern, 1998.

[17] PLATÓN. 2003. Timaios. Praha: OIKOYMENH, 2003.

[18] RICOEUR, Paul. 1977. The Rule of Metaphor. Toronto. University of Toronto Press, 1977.

[19] RICOEUR, Paul. 1992. Oneself as Another. Chicago: University of Chicago Press, 1992.

[20] SLAVÍKOVÁ, Eva. 2009. Dialogické jednání s vnitřním partnerem. In ŠUCHA, Matúš, CHARVÁT, Miroslav, ŘEHAN, Vladimír, eds. Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku VIII. Olomouc: Universita Palackého, 2009. s. 91–99.

[21] VÁLKOVÁ, Libuše, VYSKOČILOVÁ, Eva. 2005. Hlas individuality: Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. Praha: AMU, 2005.

[22] VYSKOČIL, Ivan a kol. 2005. Dialogické jednání s vnitřním partnerem. Brno: JAMU, 2005.

[23] WEINER, Richard. 1998. Hra doopravdy. Praha: Torst, 1998.