Běžné (jiho)slovanské paradoxy

Title: Běžné (jiho)slovanské paradoxy
Source document: Opera Slavica. 2010, vol. 20, iss. 4, pp. 43-50
Extent
43-50
  • ISSN
    1211-7676
Type: Article
Language
License: Not specified license
 

Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.

Abstract(s)
Základem článku jsou informace a myšlenky obsažené ve dvou monografiích polského autora, Henryka Jaroszewicze, které popisují jazykovou situaci v areálu bývalé srbocharvátštiny, a to z hlediska synchronního i diachronního. V článku se také zmiňuje (univerzální) model jazykového plánování navržený srbským sociolingvistou Radovanovićem a ukazuje se na to, jak je tento model v praxi modifikován. Velkou pozornost se v článku věnuje otázkám postoje kodifikátorů i běžných mluvčích k jazyku.
The basis of the present article is the information and ideas contained in two monographs of a Polish author Henryk Jaroszewicz which describe the linguistic situation in the former Serbo-Croatian speech territory from both synchronic and diachronic point of view. The (universal) model of language planning suggested by a Serbian sociolinguist Radovanović has also been mentioned in the present article and it is shown how this model is modified in practice. Special attention has been devoted to the attitudes of codifiers and common language users towards their language.
References
[1] BALIBAR, É.: Národ jako forma: dějiny a ideologie. In: Pohledy na národ a nacionalismus (čítanka textů). Ed. M. Hroch. Praha, Sociologické nakladatelství Slon, 2003, s. 217–239.

[2] BUGARSKI, R.: Nova lica jezika. Beograd, Biblioteka XX vek (sv. 128), 2002.

[3] BUGARSKI, R.: Jezik i kultura. Beograd, Biblioteka XX vek (sv. 147), 2005.

[4] GLADKOVA, H.: Vzestup a krize symbolických funkcí slovanských standardních jazyků. In: Slovesnki knjižni jezik – aktualna vprašanja in zgodovisnke izkušnje. Ed. A.Vidovič-Muha. Ljubljana, Filozofska fakulteta Univerze v Ljubljani, 2003, s. 227–252.

[5] AROSZEWICZ, H.: Nowe tendencje normatywne w standardowych językach chorwackim i serbskim. Opole, Uniwersytet Opolski, 2004.

[6] JAROSZEWICZ, H.: Jugosłowiańskie spory o status języka serbsko-chorwackiego w latach 1901–1991. Wrocław, Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, 2006.

[7] LUBAŚ, W.: Komparacja współczesnych językow słowiańskich 4. Polityka językowa. Opole, Uniwersytet Opolski, 2009.

[8] SAMARDŅIJA, M.: Normy i najnowsze zmiany w języku chorwackim. In: Języki słowiańskie dziś. Nowe fakty, nowe spojrzenia. Eds. H. Fontański, E. Straś. Katowice, Wydawnictwo UŚ, 2001, s. 26–37.

[9] ŠKILJAN, D.: Govor nacije. Jezik, nacija, Hrvati. Zagreb, Golden marketing, 2002.

[10] ТОШОВИЧ,Б.: Функционально-стилистические различия между сербским, хорватским и бошняцким языками. In: Ed. S. Gajda. Tożsamość a język w perspektywie slawistycznej. Opole, Universytet Opolski, 2008, s. 199–216.

[11] WALDENBERG, M.: Terminologie. Národ, národnostní menšiny, národní otázky, národní ideologie. In: Pohledy na národ a nacionalismus (čítanka textů). Ed. M. Hroch. Praha, Sociologické nakladatelství Slon, 2003, s. 418–444