Die Weihnachtslieder von Fridrich Bridelius und ihre Rezeption in 17.–19. Jahrhundert

Variant title
Vánoční písně Fridricha Bridelia a jejich recepce v průběhu 17.–19. století
Source document: Musicologica Brunensia. 2012, vol. 47, iss. 1, pp. [65]-78
Extent
[65]-78
  • ISSN
    1212-0391 (print)
    2336-436X (online)
Type: Article
Language
German
License: Not specified license
Rights access
embargoed access
Abstract(s)
Jak upozornil již v roce 1972 Jiří Sehnal, repertoár kancionálku Jesličky, vydaného Fridrichem Brideliem (1658) patří, vedle autorské tvorby Adama Michny, k nejvýznamnějším oživením českého hymnografického repertoáru 17. století. Hlavní přínos Jesliček je soustředěn v souboru 24 "nových" písní, jejichž texty i nápěvy jsou zde zpravidla otištěny poprvé. Většina těchto nápěvů a do značné míry i textů pochází (vedle předpokládané Brideliovy autorské tvorby) z nadnárodního repertoáru rozšířeného v dobových středoevropských pramenech. Tento příspěvek se snaží zprostředkovat základní představu o tom, jak silnou recepci zaznamenal tento celek v české hymnografii (prozatím tedy v tištěných katolických kancionálech 17.-19. století před nástupem historizující hymografie) a do jaké míry je recepce této vrstvy vánočních písní srovnatelná s recepcí písní A. Michny. Ze sledovaného celku 24 "nových" písní, otištěných poprvé v Jesličkách, se podařilo prokázat další recepci textu i nápěvu zhruba u poloviny (celkem 13) písní. Nápěvy byly ovšem v pozdějších zpěvnících potvrzeny všechny; některé z nich byly dále přetiskovány s upravenými či nově vytvořenými texty, přičemž si zpravidla vždy zachovaly svou výlučnou vazbu na vánoční repertoár. Výjimku tvoří několik písní, u kterých byl přejat naopak text a opatřen jiným typem nápěvů (vícehlasým, sólovým). Téměř celý soubor sledovaných nápěvů je přetištěn ještě v Kancionálu zv. "Svatojanském" z r. 1863. V recepci Brideliova repertoáru je možné sledovat dvě vnitřně souvislé tradice, částečně pokračující až za polovinu 19. století: redakci Šteyerova Kancionálu Českého, který řadu textů podroboval úpravám (včetně náhrad za nové texty při zachování nápěvu) a jinde přidával alternativní nápěvy (včetně vzájemných záměn mezi texty a nápěvy Brideliových a Michnových písní). Recepce této linie pokračuje pěti hojně rozšířenými přetisky Kancionálu Českého a na ně navazujícím Kancionálem, zv. "svatojanským" (1863-4), jehož používání dokládají (alespoň na textových variantách některých koled) etnomuzikologické záznamy ze začátku 20. století. Druhou linii tradice představuje redakce Holana Rovenského (1694), který otiskuje větší soubor Brideliových písní, a to buď v původní generálbasové podobě, nebo ve vícehlasých úpravách. Jeho repertoár přejímá bez větších redakčních zásahů Božan (1719) a nenotovaný Koniáš (1727, s anonymními dotisky do poloviny 19. století). Jak pokračoval život tohoto vánočního repertoáru dále, prokázal by zájem o doposud systematicky nezpracovanou českou hymnografii 19. a 20. století.
Document