Nevhodné chování učitelů k žákům a studentům

Přehledová studie shrnuje dosavadní stav poznání v oblasti, která je sice veřejnosti známa už dlouho, ale exaktní výzkum probíhá teprve třicet let. Nevhodným chováním učitele se rozumí chování, které nepřekračuje hranice zákona, ale interferuje s výukou, a tím narušuje vztahy mezi učitelem a žáky a zhoršuje učení žáků. Studie upozorňuje na dvě výzkumné tradice, které se rozvíjely souběžně: v bývalých socialistických státech pod označením didaktogenie, v západní Evropě, USA a Japonsku pod označením nevhodné chování učitele. Studie předkládá čtyři psychologické teorie, které se snaží vysvětlit příčiny učitelova nevhodného chování: teorii kauzální atribuce, teorii vnímané vlastní zdatnosti učitele (self-efficacy), teorii interakčního chování učitele a teorii uplatňování učitelovy moci. Ve studii jsou dále diskutovány možnosti diagnostiky učitelova nevhodného chování a shrnuty výsledky šestnácti deskriptivně-analytických výzkumů realizovaných v této oblasti.

This study summarises current knowledge on a phenomenon which has long been known to the public yet which has only been scientifically researched for the last 30 years. Teachers' misbehaviour is understood as a type of behaviour which does not transgress law yet interferes with teaching. As such it impedes the relationship between teachers and pupils and leads to a deterioration in pupils' learning. The study emphasises two branches of research that were developed concurrently: didactogeny in former socialist states and teacher misbehaviour in Western Europe, the USA and Japan. The study puts forward four psychological theories which aim to explain the rationale behind inappropriate teacher behaviour: causal attribution theory, self-efficacy theory, the theory of interactive behaviour, and the theory of power. The study also discusses the possible ways of diagnosing misbehaviour behaviour by teachers and summarises the results of 16 descriptive-analytical studies.