Staročeská adverbia tvořená od slovesných základů

Abstract

Dějový příznak substance a příznak příznaku stojí navzájem v poměru, který není vzniku adverbií na bázi slovesné příliš přízniv. Jde nejen o početně nejslabší skupinu příslovcí, ale i o skupinu co do formálních prototypů nejednotnou a roztříštěnou. Téměř nelze mluvit o samostatných prostředcích slovotvorných, kterými by vznikala právě jen adverbia ze sloves. Naopak se tu využívalo modelů desubstantivních i deadjektivních. Příznačné pro poměr těchto dvou sémantických kategorií je i to, že z celé škály slovesných forem mohly hromadně přejít v adverbiální určení pouhou transpozicí ty tvary, které nebyly čistě slovesnými útvary, nýbrž formacemi, kterým se tradičně říká jmenné: byla to participia. V ostatních případech bylo třeba přeměny složitější, sloveso, obvykle jen jeho kořen, přijímá adverbiální formant.