K některým ilokučním funkcím slovesa vědět

Title: K některým ilokučním funkcím slovesa vědět
Variant title:
  • Zu einigen Illokutionsfunktionen des Zeitwortes vědět
Source document: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, Řada jazykovědná. 1991, vol. 40, iss. A39, pp. [19]-22
Extent
[19]-22
  • ISSN
    0231-7567
Type: Article
Language
Summary language
License: Not specified license
 

Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.

Abstract(s)
Vědět označuje jednu ze základních lidských schopností "vlastnění informace" (F. Daneš - Z. Hlavsa 1981). Autoři Slovníku spisovného jazyka českého však poukazují na škálu dalších významů tohoto slovesa, které jsou podmíněny jazykovým kontextem. Ve výpovědích Jistě o tom ví, Ví o tom od sousedky je vědět užito v primárním významu, na druhé straně v konstrukcích Víš, to je české, Víte, měli bychom mu pomoct poklesl význam tohoto slovesa na úroveň kontaktové partikule, jak na to upozornil V. Barnet (1979). V SSJČ nejsou opomenuty ani frazeologismy typu kdovíkdo, bůhvíkdo, kdovíjaký, nevímco, nevímkde, které vznikly ustrnutím větných konstrukcí "kdo + ví -f- spojovací výraz" (zájmeno, spojka, adverbium). Těmito výrazy se detailně zabýval M. Komárek (1978); hodnotí je podle slovnědruhové platnosti posledního komponentu jako zájmena (kdovíkdo), adjektiva (kdovíjaký), příslovce (nevímkde). V komunikačním aktu někdy fungují jako exponenty jistotní modality. Předmětem našeho zájmu jsou výpovědi, ve kterých mluvčí užívá sloveso vědět jako spoluindikátoru komunikačního záměru. V tomto příspěvku se soustřeďujeme na takové výpovědní formy, ve kterých má vědět podobu 2. nebo 1. osoby.