Kritické srovnání rané a pozdní koncepce filosofie L. Wittgensteina ukazuje nejenom na vnějškově rozporný filosofický vývoj tohoto vlivného buržoazního myslitele, charakterizovaný jeho "obratem k bezprostřednosti" ve dvacátých letech; umožňuje také pochopit jeho vnitřní filosofický postoj ke světu, který by se dal nazvat spíše postojem "filosofa života", nežli postojem teoretizujícího logika (Tractatus) a analytika (Philosophical Investigations). Tento postoj proniká i do jeho negativního pojetí filosofie a nachází svůj výraz ve faktickém kompromisu s metafyzikou.