Za pouhá dvě století, která nás dělí od počátku průmyslové revoluce, jako by se základní vztah člověka a přírody téměř obrátil: lidská společnost, kdysi bezprostředně závislá na rozmarech přírody, ovládaná motivy kapitalistické exploatace zdrojů, ziskovými a úzce utilitaristickými hledisky, učinila přírodu v mnoha směrech závislou na "rozmarech" člověka. Živelný růst populace, industrializace a měst, spojený s energeticky, materiálově a prostorově náročnou technologií, úbytek půdy, znečištění atp. narušují integritu přírody vcelku. Protože původní spontánní reprodukce a regenerace přírodních předpokladů společenského života stále více selhává, vyvstávají naléhavé problémy studia, ochrany a cílevědomé tvorby příznivého životního prostředí. Vedle ostatních společenských problémů existenční povahy - vytvoření sociálně spravedlivé společnosti, zachování světového míru - vystoupil neméně naléhavý a globální problém ekologický. Stručným rozborem vývoje společenských produktivních sil se pokusíme ukázat, že jeho geneze souvisí jak s minulostí značně vzdálenou, tak také s minulostí zcela bezprostřední: s historií a rozpory kapitalismu jako poslední třídně vykořisťovatelské formace.