Tato stať se soustřeďuje k otázce vnitřních předpokladů tzv. ilyrismu v charvátské literární tradici 18. století. Nepůjde v ní o to, dokazovat stůj co stůj, že kořeny ilyrismu - prvního literárního a sociálně politického hnutí nové doby, které usilovalo o sjednocení všech Charvátů i ostatních Jihoslovanů - byly domácí, charvátské, jak to bylo příznačné pro některé práce literárních historiků z let meziválečných. Chce spíše naznačit nové možnosti při řešení této problematiky, možnosti, které se nabízejí, jakmile k ní přistoupíme už s dovršenou perspektivou celého hnutí, s vědomím toho, co ilyrismus v charvátském národním životě a národní kultuře vskutku vyřešil, jakmile namísto individuálního přínosu jednotlivých předchůdců ilyrismu položíme důraz na celkový průběh společenského a literárního dění v 18. století.