Vliv Edgara Allana Poea na Jakuba Arbesa konstatovala většina badatelů, kteří se zabývali Arbesovým dílem. Nicméně o podstatě tohoto vlivu nebylo známo téměř nic až do třicátých let našeho století, kdy Adéla Prchlíková uveřejnila část své diplomové práce o Arbesových romanetech v časopise Lumír. Její práce dosud zůstává nejcennějším příspěvkem ke zkoumání zmíněného problému. Dnes je však zřejmé, že A. Prchlíková poněkud přecenila Arbesovu závislost na Poeovi, zejména pokud jde o kompoziční stránku romanet. Cílem tohoto článku je konfrontovat její zjištění s některými novějšími poznatky o vzniku a charakteru romanet. Opírám se přitom hlavně o arbesovskou monografii Karla Krejčího.