Maulbertschovy obrazy v Hrádku u Znojma

Abstract

Největší rozkvět rakouského barokního malířství nastal v době kolem poloviny 18. století a trval až do zániku baroka na sklonku století. Italské podněty byly tehdy již plně stráveny a byl vytvořen malířský sloh, jehož charakteristický odstín se vyhranil zejména Trogrovým působením na vídeňské akademii. Rozpětí a hloubka tehdejši rakouské malířské kultury je dána vztahem dvou zčásti protikladně laděných osobností, F. A. Maulbertsche a J. M. Schmidta. V tomto pozdním období také ještě zesílila expanze rakouské malby do sousedních oblastí habsburské monarchie. Také Morava 2. poloviny století byla Rakouskem a Vídni pronikavě ovlivněna, daleko více než současné Cechy. Vídeňští malíři se výrazně uplatnili zejména v jižní části země, v oblasti Brna, Mikulova a především Znojma, jež patřilo s klášterem v Louce k hlavním centrům výtvarného ruchu třetí čtvrtiny 18. století na Moravě.