Mezi demokracií a totalitou : Pražský lingvistický kroužek v dějinách české literárněvědné slavistiky meziválečného období

Author: Zelenka, Miloš
Source document: Opera Slavica. 2011, vol. 21, iss. 1, pp. 24-44
Extent
24-44
  • ISSN
    1211-7676
Type: Article
Language
Czech
License: Not specified license
Abstract(s)
Studie se zabývá dějinami a myšlenkovými zdroji Pražského lingvistického kroužku (formalismus, fenomenologie, domácí estetická tradice ad.), který existoval jako interdisciplinární sdružení jazykovědců, literárních teoretiků, estetiků a muzikologů v letech 1926–1951 (J. Mukařovský, R. Jakobson, B. Trnka, B. Havránek, R. Wellek, F. Wollman, A. Sychra ad.). Kroužek, který vycházel z funkčně-strukturální metodologie, ztělesnil zásady kolektivní a programové kooperace v humanitních oborech. Kroužek do roku 1930 fungoval jako volné diskusní sdružení, po tomto roce se stal úředně schváleným spolkem se závaznými stanovami a organizaĉní strukturou. Studie zároveň rekonstruuje publikační aktivity (včetně dobových polemik) do tří tematických okruhů: 1. obecná lingvistika s důrazem na fonologii, 2. poetika a studium "literárnosti" básnického textu, které vyústilo v chápání uměleckého díla jako svébytného estetického znaku, 3. problematika jazykové kultury, funkčních stylů a teorie spisovného jazyka. Praktická politika Pražského lingvisttického kroužku se pohybovala mezi demokracií a totalitou, což se projevilo v demonstraci monolitní metody a v kritických reakcích na alternativně předkládané koncepce. V roce 1930 "dobrovolně" vystoupil psychologický orientovaný literární historik J. V. Sedlák a v roce 1934 paleoslavista M. Weingart. Studie, která přetiskuje Stanovy Kroužku a dopis výboru PLK prezidentu T. G. Masarykovi (1931), vychází z vlastního archivního studia a soustřeďuje se zejména k otázce metodologické transformace ruského formalismu a českého strukturalismu.
The paper describes the history and conceptual sources of the Prague Linguistic Circle (such as formalist school; phenomenology; local aesthetic tradition; etc.), which was in existence from 1926 to 1951 as an interdisciplinary grouping of linguists, literary theoreticians, aestheticians, and musicologists (including J. Mukařovský; R. Jakobson; B. Trnka; B. Havránek; R. Wellek; F. Wollman; A. Sychra; etc.). Based on functional-structural methodology, the school embodied the principles of team and programme collaboration in humanities. Until 1930 the grouping worked as a free discussion fello-wship, afterwards, as an officially authorised association with statutory regulations and OPERA SLAVICA, XXI, 2011, 1 25 organisational structure. Moreover, the paper reconstitutes three thematic fields of its pub-lication activities (contemporary polemics not excluding): 1. General linguistics with em-phasis on phonology; 2. Poetics focused on the "literariness" of a poetical text, which resulted in seeing a work of art as an independent aesthetic sign; 3. The issues of language culture, functional styles and theory of literary language. The practical policies of the Prague Linguistic Circle varied between democracy and totality, which was reflected in manifesting a monolithic method and in critical responses to alternative concepts. The year 1930 saw the "voluntary" resignation of the psychologically oriented literary historian J. V. Sedlák, who was followed in 1934 by the Paleo-Slavist M. Weingart. Apart from reprinting the Statutory Regulations of the Circle and the letter to President T. G. Masaryk (1931), the study is based on the author's own research in the archives and oriented towards the methodological transformation of Russian formalism and Czech structuralism.
Document