Jagdmusik im Barock und ihr Instrumentarium am Beispiel historischer Horninstrumente aus der Sammlung des Landwirtschaftsmuseums Prag

Variant title
Instrumentář lovecké hudby v období baroka na příkladu sbírky historických rohových hudebních nástrojů národního zemědělského muzea
Source document: Musicologica Brunensia. 2012, vol. 47, iss. 1, pp. [199]-210
Extent
[199]-210
  • ISSN
    1212-0391 (print)
    2336-436X (online)
Type
Article
Language
German
License: Not specified license
Rights access
embargoed access
Abstract(s)
Lov jako symbol sociální nadřazenosti a privilegovanosti aristokrata figuroval mezi šlechtickými zábavami od nejstarších dob. Původní účel lovu se přitom vytrácel již ve starších dobách, kdy byl lov především oblíbenou kratochvílí panovníka a jeho družiny. V období baroka pak získal zcela nový rozměr - stal se jedním z možných způsobů reprezentace prestiže aristokrata. Z tohoto důvodu se měnily nejen způsoby lovu, ale také ceremoniál, kterým byl lov řízen. Kladný vztah české šlechty k lovu byl dán především vhodnými přírodními podmínkami, které dávaly k lovu rozsáhlé lesy a množství divoké zvěře v českých zemích. Snaha provozovat honosné hony podle císařského či francouzského vzoru byla pak vítanou možností, jak mohl šlechtic prezentovat vlastní prestiž. Bohatá tradice lovectví v českých zemích nezanechala stopy jen v podobě četných loveckých zámečků a letohrádků, ale také v podobě sběratelství, jehož pozoruhodný příklad poskytuje Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství na zámku Ohrada (součást Národního zemědělského muzea). Sbírka k dějinám lovectví v českých zemích obsahuje ucelený soubor historických rohových nástrojů vztahujících se k dějinám lovecké hudby v českých zemích a představuje jednu z nejucelenějších sbírek historických nástrojů tohoto druhu v České republice. Neobvyklá šíře nástrojových typů přitom ilustruje nejen důležitost, kterou hudba při barokním lovu plnila, ale i fakt, že jednotlivé nástrojové typy měly v průběhu lovu své pevné místo a funkci. Sbírku je možné nejjednodušeji rozdělit na dvě základní skupiny nástrojů - signální rohové nástroje, které sloužily k dorozumívání mezi lovci v průběhu lovu a řízení psí smečky pomocí ustálených signálů, a vinuté žesťové parforsní a lovecké rohy, které umožňovaly již hraní i složitějších fanfár. Podoba, jakou hudba při lovu měla, přitom záležela především na způsobu lovu, který byl provozován, tedy především na faktu, zda se odehrával na jednom místě, nebo šlo-li o štvanici, která vyžadovala neustálý přesun lovců i loveckého personálu a tedy i troubení přímo za jízdy na koni. O podobě hudebního doprovodu různých typů lovů nás informuje dobová lovecká literatura. Ohradská sbírka rohových hudebních nástrojů obsahuje nejen široké spektrum nástrojů signálních (18 ks), ale i vinutých žesťových rohových nástrojů. Mezi nimi se nachází i 12 ks parforsních rohů - ty jsou sice dochovány v našem prostředí i v jiných sbírkách (především lovecké zámky: Kozel, Hluboká nad Vltavou, Český Krumlov, Lednice, Konopiště), ale spíše jednotlivě. K zajímavým kusům z této skupiny patří především nesignovaný parforsní roh (Sign. 42.519) s rytým a lisovaným zdobením v podobě lovecké scény a šlechtického erbu rodu Thurn und Valsassina. Dalším unikátním exemplářem je parforsní roh z dílny Michaela Leichamschneidera (Sign. 77.162), který je datovaný rokem 1705 a představuje tak jeden z nejstarších dochovaných nástrojů tohoto typu. K vysoce zajímavým a ojediněle dochovaným předmětům patří i dvě barokní lovecké šerpy, které byly součástí uniformy loveckého personálu a podle nákladnosti svého provedení ukazovaly na hierarchické postavení jednotlivých lovců.
Document