Draci na kachlích gotiky a renesance aneb kouzelný svět fantazie

Abstract

Drak zaujímá mezi evropskými a asijskými mytickými bytostmi vůdčí postavení. Během tisíciletí mu byla přiřčena bohatá symbolika a vyvinula se jeho pestrá typologie. V křesťanské Evropě zastupoval zlo. Stal se symbolem ďábla, a ocitl se proto v přímé konfrontaci s představiteli dobra. V náboženské rovině to byl Kristus, andělé a svatí, ve světské bájní hrdinové, lvi apod. Středověké prameny nás ale informují o existenci výjimečně dobrých, původem pohanských draků. V nejznámějšího z nich se proměnila zakletá víla Meluzína. Draci jsou zastoupeni i v heraldice. Reliéfní stěny českých a moravských, převážně gotických kachlů zdobí množství různých dračích bytostí, představujících významný ikonografický pramen.

Dragons long held a leading position among the mythical beasts of Europe and Asia. Over millennia, they acquired a rich palette of symbolism while a varied typology developed to classify them. In Christian Europe dragons symbolised evil. They came to personify the devil and were considered direct opposites of the representatives of what was good, personified as Christ, angels and saints at the religious level, and mythical heroes, lions and others at the secular level. However, mediaeval sources also convey stories about exceptionally good dragons; the fairy Melusine of French legend turned into one of them. Dragons also feature in heraldry. Reliefs on Czech and Moravian, predominantly Gothic, tiles bear a colourful blend of dragons, thus presenting a major source of iconography.