[1] ABÉLÈS, Marc. 2004. Politika jako divadlo. In Petr Skalník (ed.). Politická kultura. Antropologie, sociologie, politologie. Praha: SET OUT-Roman Míšek, 2004: 13‒42.
[2] ALEXANDER, Jeffrey C., Bernhard GIESEN a Jason L. MAST (edd.). 2006. Social Performance. Symbolic Action, Cultural Pragmatics, and Ritual. Cambridge: Cambridge University Press, 2006.
[3] ANZENBACHER, Arno. 1991. Úvod do filozofie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991.
[4] APTER, David E. 2006. Politics as theatre: an alternative view of the rationalities of power. In Jeffrey C. Alexander, Bernhard Giesen a Jason L. Mast (edd.).Social Performance. Symbolic Action, Cultural Pragmatics, and Ritual. Cambridge: Cambridge University Press, 2006: 218‒256.
[5] ARENDTOVÁ, Hannah. 2007. Vita activa neboli O činném životě. Praha: OIKOYMENH, 2007.
[6] ASSMANN, Jan. 2001. Kultura a paměť. Praha: Prostor, 2001.
[7] BLAŽEK, Bohuslav. 1998. Venkov – města – média. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 1998.
[8] BOGATYREV, Petr. 1940. Mimoestetické funkce lidového divadla. In id. Lidové divadlo české a slovenské. Praha: Fr. Borový, 1940: 30‒52.
[9] CARLSON, Marvin. 2002. The Resistance to Theatricality. SubStance 31 (2002): 2/3: 238‒250.
[10] DÜLMEN, Richard van. 2001. Divadlo hrůzy. Soudní praxe a trestní rituály v raném novověku. Praha: Rybka Publishers, 2001.
[11] ERIKSEN, Thomas Hylland. 2008. Sociální a kulturní antropologie. Praha: Portál, 2008.
[12] FIEBACH, Joachim. 2005. Zamyšlení nad teatralitou. In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 65‒80.
[13] FISCHER-LICHTE, Erika. 2005. "Ach, takové staré otázky..." a jak s nimi zachází divadelní teorie dnes. Divadelní revue 16 (2005): 2: 3‒11.
[14] FISCHER-LICHTE, Erika. 2005. Divadelnost/teatralita a inscenace. In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 129‒134.
[15] FISCHER-LICHTE, Erika a Jens ROSELT. 2005. Přitažlivost okamžiku – představení, performance, performativ a performativnost jako teatrologické pojmy. In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 147‒154.
[16] GEERTZ, Clifford. 2000. Interpretace kultur. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2000.
[17] GIESEN, Bernhard. 2006. Performing the sacred: a Durkheimian perspective on the performative turn in the social sciences. In Jeffrey C. Alexander, Bernhard Giesen a Jason L. Mast (edd.).Social Performance. Symbolic Action, Cultural Pragmatics, and Ritual. Cambridge: Cambridge University Press, 2006: 325‒367.
[18] GOFFMAN, Erving. 1999. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon, 1999.
[19] GOODMAN, Lizbeth a Jane DE GAY (edd.). 2002. The Routledge Reader in Politics and Performance. London and New York: Routledge, 2002.
[20] HOLÝ, Ladislav. 2010. Malý český člověk a skvělý český národ. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010.
[21] JUST, Vladimír. 2006. Teatralita politického procesu aneb "Horáková a společníci" jako divadelní inscenace. Divadelní revue 17 (2006): 1: 3‒32.
[22] KOLANKIEWICZ, Leszek. Ku antropoligii widowisk [Úvod k antropologii podívaných]. In Agata Chałupnik, Wojciech Dudzik, Mateusz Kanabrodzki a Leszek Kolankiewicz (edd.). Antropologia widowisk. Varšava: Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 2005: 9–31.
[23] KOTTE, Andreas. 2005. Teatralita konstituuje společnost, společnost divadlo. Co může poskytnout historiografie divadla? In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 119‒128.
[24] LÉVI-STRAUSS, Claude. 2012. Antropologie a problémy moderního světa. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2012.
[25] LIPOVETSKY, G. 2007. Paradoxní štěstí. Praha: Prostor, 2007.
[26] LOTMAN, Yuri. 1975. Theatre and theatricality in the order of early nineteenth century culture. Soviet Studies in Literature: A Journal of Translations 11 (1975): 2/3: 155–185.
[27] MARTÍNEK, Karel. 1967. Dějiny sovětského divadla 1917–1945. Praha: Orbis, 1967.
[28] MÜNZ, Rudolf. 2005. Zdechlina, kterou je nutno ještě dorazit (Lipský koncept teatrality jako metodický princip v historiografii staršího divadla). In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 81–88.
[29] RAUER, Valentin. 2006. Symbols in action: Willy Brandt's kneefall at the Warsaw Memorial. In Jeffrey C. Alexander, Bernhard Giesen a Jason L. Mast (edd.).Social Performance. Symbolic Action, Cultural Pragmatics, and Ritual. Cambridge: Cambridge University Press, 2006: 257‒282.
[30] ROUBAL, Jan. 1999. O podstatě divadla a teatrality (Pár nesoustavných poznámek k jejich koncepcím v současné německé divadelní teorii). Divadelní revue 10 (1999): 3: 3‒16.
[31] ROUBAL, Jan. 2005. Několik slov o pár stránkách (z) německé divadelní teorie. In id (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: I‒XIII.
[32] SCHRAMM, Helmar. 2005. Model divadla a aisthetické myšlení. In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 106‒114.
[33] ŠIKLOVÁ, Jiřina. 1990. Šedá zóna a budoucnost disidentů v Československu. Reportér 5 (1990): 2: ix‒xv.
[34] ŠIROKÝ, H. 1972. Nárys psychologie divadla a psychodramatu. Prolegomena scénografické encyklopedie (1972): 11: 23‒44.
[35] ŠKLOVSKIJ, Viktor. 2003. Teorie prózy. Praha: Akropolis, 2003.
[36] TURNER, Victor. 2004. Průběh rituálu. Brno: Computer Press, 2004.