Pojem remake se nejčastěji užívá v souvislosti s mainstreamovou filmovou tvorbou. V tomto článku však na něj budeme nahlížet jako na jednu ze strategií postprodukce, jak o ní píše Nicolas Bourriaud (2004). Na základě analýzy videofilmu Pierra Huyghe Remake z roku 1995, který sám je remakem filmu Alfreda Hitchcocka Okno do dvora (1952), a s ohledem na recepci Huygheho uměleckého gesta v odborných publikacích, se pokusím odpovědět na otázku, za jakých okolností můžeme tvrdit, že se remake stává uměleckým nástrojem kritické analýzy původního díla včetně jeho individuálních i obecných druhově-žánrových vlastností.
remake; filmový remake; remake jako umělecká strategie; Pierre Huyghe; postprodukce
[1] BOURRIAUD, Nicholas, 2004. Postprodukce. Kultura jako scénář. Jak umění nově programuje současný svět. Praha: Tranzit.
[2] DELANEY, Sean a Nicholas POTAMITIS, 2004. Remakes. 16+ Source Guide. London: BFI National Library.
[3] ECO, Umberto a Ladislav NAGY, 2004. Meze interpretace. 1. české vyd. Praha: Karolinum. 330 s.
[4]
Disturbia [film], 2007. Directed by D. J. Caruso. USA: DreamWorks SKG. Pierre Huyghe – Biography, 1997–2012. The Europan Graduate School: Graduate and Postgraduate Studies [online]. ©1997–2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z:
http://www.egs.edu/faculty/pierre-huyghe/biography/.
[6] Rear Window (Okno do dvora), 1954. Directed by Alfred Hitchcock. USA: Paramount Pictures.
[7] THOMSON, Kristin a David BORDWELL, 2007. Dějiny filmu: přehled světové kinematografie. Praha: Akademie múzických umění. 827 s.