V tomto článku sleduji téma snů v Hrabalově díle, a to od záznamu vlastních snů v počátcích jeho tvorby k prozaickým textům z šedesátých let 20. století. Tematika snů, jejichž záznam a výklad byly v centru zájmu surrealistů jako prostředek k odhalení nejskrytějších hlubin lidské osobnosti, totiž prokazuje, že Hrabalova inspirace surrealismem byla trvalá, ale podléhala změně, přehodnocení a dokonce i parodii.