Meče s jednodílnou polokruhovitou hlavicí řazené k Petersenovu typu X a k I. variantě Geibigova kombinačního typu 12 patřily na evropském kontinentu mezi polovinou 9. a polovinou 11. století k nejrozšířenějším zbraním svého druhu. Cílem příspěvku není jen jejich zhodnocení z archeologického hlediska, ale především poukázání na možnosti poznání konstrukce mečů pomocí metalografie, které představujeme na příkladě třech exemplářů z velkomoravských Mikulčic, mečů z hrobů 438, 805 a 1347.
meče; archeometalurgie; metalografie; raný středověk; Mikulčice; zbraně; elita