Rodina Vilinských v Československu: Valerij Vilinskij k některým jevům české literatury

Abstract

Autor přítomného příspěvku se zabývá životem a dílem Sergije Vilinského a Valerije Vilinského – otce (ruského profesora) a syna (politologa a novináře) v meziválečném Československu. Analyzuje dílo syna Valerije a soustředí se na jeho studie o české katolické literatuře, zejména o díle Otokara Březiny, Jaroslava Durycha a Jakuba Demla v česky psané knize Rus se dívá na Č. S. R. a v polsky psaných studiích publikovaných v Krakově. Katolickou literaturu, stejně jako celou katolickou komunitu v meziválečném Československu autor chápe jako osobitou uzavřenou enklávu a zabývá se jí izolovaně, aniž vidí spojitosti její poetiky s avantgardními proudy, které v první polovině 20. století v české literatuře dominovaly. Nicméně jeho koncepce anticipují některé názory, které se objevily až v první třetině 21. století.

The author of the present contribution deals with the lives and works of both Sergii Vilinskii and Valerii Vilinskii – father (Russian professor) and son (political scientist and journalist) – in interwar Czechoslovakia. He analyzes the work of the son Valerii focusing on his studies in Czech Catholic literature, especially on the work of Otokar Březina, Jaroslav Durych, and Jakub Deml in the book written in Czech A Russian Looks at Czechoslovak Republic and on the studies written in Polish and published in Cracow. Catholic literature as well as the Catholic community in interwar Czechoslovakia is understood as a specific, closed enclave analysed as an isolated entity without regard to the connection of its poetics with avantgarde currents which in the first half of the 20th century dominated. Nevertheless, his concepts anticipate some views which appeared only in the first third of the 21st century.