Přednáška a workshop J. R. Searle v Praze

Title: Přednáška a workshop J. R. Searle v Praze
Source document: Pro-Fil. 2011, vol. 12, iss. 1,
  • ISSN
    1212-9097
Type: News
Language
License: Not specified license
 

Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.

Abstract(s)
Dne 23. května 2011 se v Praze v Akademickém konferenčním centru Akademie věd uskutečnila přednáška předního analytického filozofa Johna Searla na téma The Intentionality of Visual Perception. Po přednášce a přestávce na oběd se konal workshop k aspektům Searlova díla včetně jeho poslední knihy Making the Social World. Své prezentace přednesli J. Moural, P. Koťátko a P. Toráčová a Searle doplňoval prezentace komentáři, vysvětleními a odpověďmi na dotazy z publika. Cílem Searlovy dopolední přednášky byla obhajoba naivního realismu – teorie, podle které nám vizuální percepce umožňuje přímý epistemický přístup k realitě, a ne pouze ke smyslovým datům či vlastním vjemům. Searle dokazoval, že vizuální percepce je intencionální, a intencionalitu chápe jako takovou charakteristiku mysli, na základě které je schopná reprezentovat, zastupovat či být o věcech, vlastnostech a faktech. Ukázal, že vizuální percepce splňuje všechny formální charakteristiky intencionality. Rozlišil dva pojmy vědomí (awareness) – intencionální vědomí, kdy si uvědomujeme objekty, které jsou vnější procesu uvědomování, a konstitutivní vědomí, při kterém uvědomění je zároveň konstrukcí uvědomovaného objektu. Jako příklady lze uvést vědomí šálku přede mnou respektive vědomí bolesti hlavy. Podle Searla opomíjení možnosti intencionálního vědomí vedlo k "nejtragičtějšímu omylu v dějinách filozofie", tj. odmítnutí naivního perceptuálního realismu a přijetí skepticismu v otázce existence vnějšího světa. Kromě samotné přednášky působily velmi zajímavě Searlovy vzpomínky na období, kdy studoval v Oxfordu pod vedením J. L. Austina – na povahu svého učitele, jeho nároky na studenty, změnu ve stylu práce oxfordských filozofů po jeho smrti, ale také na přijetí, které se v Oxfordu dostalo W. V. O. Quinovi. Téměř osmdesátiletý Searle působil velmi vitálně, vstřícně a neformálně komunikoval s publikem a dokázal trpělivě vyslechnout a ocenit i mnohdy ne zcela dobře připravené komentáře jeho díla. Pondělní přednáška byla částí jeho týdenního, jinak soukromého pobytu v Praze.