Vápno, katedrála sv. Víta a pražští vápeníci v pozdním středověku : výpověď písemných pramenů

Zděná architektura je neodmyslitelně spjata s vápennou maltou, resp. vápnem. I přes nejednotnou terminologii dochovaných písemných pramenů lze od 14. století (v různé míře) sledovat jeho produkci a spotřebu. V případě pražského souměstí je možné podat relativně plastický obraz nejen geneze vápenických center, ale i jejich interakci s největším tehdejším stavebním podnikem: svatovítskou katedrálou. V detailu lze popsat cestu vápenného kamene do pece a odtud dále na staveniště, přičemž aktéry jsou zde konkrétní osoby obchodníků s palivovým dřevem, vápeníků, povozníků, nádeníků i zedníků. V širším záběru je pak možno určit celkovou roční spotřebu vápna a jeho ekonomickou roli v rozpočtu svatovítské fabriky. V menší míře lze naznačit i socioekonomické postavení provozovatelů vápenic.

Masonry architecture is inseparable from lime mortar, or lime. Despite the ambiguous terminology of preserved written records, the production and consumption of lime can be traced (in varying degrees) from the 14th century onwards. As regards the Prague urban unit, research provides a relatively accurate picture of not only the origin of lime centres but also of their connection with St. Vitus Cathedral, then the most spectacular building project. The journey of limestone to kilns and further onto construction sites can be described in detail, including the names of firewood merchants, lime burners, carters, day labourers and masons. In a broader sense, it is also possible to trace back the annual consumption of lime and its economic role in the budget of St. Vitus Cathedral. The socioeconomic status of lime kiln owners can be outlined as well, albeit to a smaller extent.