Název: Majetky a osídlovací aktivita nevládnoucích Přemyslovců
Variantní název:
- The property and settlement activities of the non-ruling Přemyslids
- Besitztümer und Besiedelungsaktivitäten von nicht regierenden Přemysliden
Zdrojový dokument: Archaeologia historica. 2025, roč. 50, č. 2, s. 749-761
Rozsah
749-761
-
ISSN0231-5823 (print)2336-4386 (online)
Trvalý odkaz (DOI): https://doi.org/10.5817/AH2025-2-16
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/digilib.82959
Type: Článek
Jazyk
česky
Jazyk shrnutí
německy
Licence: CC BY-NC-ND 4.0 International
Přístupová práva
otevřený přístup
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Studie zkoumá majetkovou základnu nevládnoucích Přemyslovců v kontextu osídlování českých zemí ve 12. a 13. století. Zaměřuje se především na majetky, které nevládnoucí členové přemyslovského rodu vlastnili a následně darovali církevním institucím, vychází přitom z písemných pramenů, především darovacích listin, které naznačují, že vedle tradičních údělů spravovali nevládnoucí Přemyslovci i alodiální majetky. Ty se nacházely jak v jádrových oblastech osídlení, tak v řídce obydlených regionech, které byly později kolonizovány církevními institucemi. Studie se zaměřuje na jednotlivé linie Přemyslovců a jejich majetkové transakce a analyzuje, jakým způsobem Přemyslovci spravovali své majetky a proč je darovali církevním institucím. Ukazuje se, že důvodem nebylo pouze zajištění zádušních mší a duchovní spásy, ale také strategická správa území, které nebylo pro Přemyslovce ekonomicky klíčové. Závěrem studie konstatuje, že nevládnoucí Přemyslovci spíše nehráli významnou roli v osidlování Čech, a to především prostřednictvím církevních institucí, které na darovaných územích prováděly kolonizační činnost. Tento proces vedl k postupnému ekonomickému a sociálnímu rozvoji regionů, což mělo dlouhodobé důsledky pro strukturu českého státu.
The study explores property holdings of non-ruling Přemyslids during the 12th–13th centuries in the Czech lands. It focuses on estates they owned and donated to church institutions, based on written sources, mainly donation decrees. Besides traditional fiefs, they managed allodial estates in core areas and sparsely populated regions later colonized by the church. The article examines individual lineages: the Děpolt family held large estates in eastern Bohemia, smaller ones near Litoměřice and Domažlice; the Jindřich family was linked to Doksy monastery; sons of King Vladislav II owned smaller estates in Bonětice and Jaroměř. Donations served not only spiritual aims but also strategic management of less crucial lands. The study questions whether they held administrative or military roles, suggesting possible undocumented fiefdoms. It concludes that non-ruling Přemyslids influenced settlement mainly through church-led colonization, shaping long-term regional development.
Note
Studie vznikla v rámci projektu "Religiopolitics – the Imperium Christianum and its Commoners (REPLICO)" podpořeného Grantovou agenturou České republiky (23-07883K).
Reference
[1] CDB: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I–II, 805–1230 (Friedrich, G., ed.). Pragae 1904–1912; V/2, 1267–1268 (Šebánek, J.–Dušková, S., edd.). Pragae 1982.
[2] FRA: Fontes rerum Austriacarum II/23 (Pangerl, M., ed.). Wien 1865.
[3] FRB: Fontes rerum Bohemicarum II (Emler, J., ed.). Praha 1874–1875.
[4] MGH SS, N. S.: Monumenta Germaniae historica, Scriptores rerum Germanicarum, Nova series 2 (Bretholz, B., ed.). Berlin 1923.
[5] MGH SS, u. s.: Monumenta Germaniae historica, Scriptores rerum Germanicarum in usum scholarum separatim editi 8 (Waitz, G., ed.). Hannover 1878. | DOI 10.1515/hzhz-2017-1302
[6] ND: Necrologium Doxanense (Emler, J., ed.). Praha 1884.
[7] NEKO: Ein Necrologium des ehmaligen Klosters Ostrov (Emler, J., ed.). Praha 1878.
[8] RBM: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II–IV (Emler, J., ed.). Praha 1882–1892.
[9] BAGI, D., 2020: The Territorial Divisions, Power Struggles, and Dynastic Historiography of the Árpáds of 11th- and Early 12th-Century Hungary, with Comparative Studies of the Piasts of Poland and the Přemyslids of Bohemia. Budapest. | DOI 10.1086/726869
[10] BOROVSKÝ, T., 2005: Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě. Brno.
[11] ČECHURA, J., 1979: Hospodářský vývoj plaského kláštera v době přemyslovské, HG 18, 233–305.
[12] DEJMEK, J., 1991: Děpoltici – K mocenskému postavení a osudům jedné větve Přemyslovců, Mediaevalia Historica Bohemica 1, 89–139.
[13] DUŠKOVÁ, S., 1957: Pražák, Jiří. Privilegium Přemysla I. pro Doksany a jeho konfirmace z r. 1276; Kristen, Zdeněk. Neznámé – zpadělané – znění privilegia Přemysla Otakara I. pro klášter doksanský z r. 1226, SPFFBU, Řada historická (C), roč. 6, č. C4, 161–164.
[14] EKRT, T., 2019: Děpoltici – vedlejší větev Přemyslovců. Bakalářská práce, UK, Praha.
[15] HEJHAL, P., 2009: Pravěké a raně středověké osídlení české části Českomoravské vrchoviny. Doktorská disertační práce, MU, Brno.
[16] JAN, L., 2006: Václav II. a struktury panovnické moci. Brno.
[17] JAN, L., 2011: Die Entwicklung des böhmischen Priorats der Johanniter. In: Borchard, K.–Jan, L., Die geistlichen Ritterorden in Mitteleuropa. Brno.
[18] KAIGL, J., 2011: Kostel v Srbicích, Památky západních Čech 1, 9–16.
[19] KRISTEN, Z., 1955: Neznámé – zpadělané – znění privilegia Přemysla Otakara I pro klášter doksanský z roku 1226, Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Historie 2, 89–110.
[20] KUŽELA, D., 2023: Dějiny johanitské komendy v Manětíně. Bakalářská práce, MU, Brno.
[21] NOVOTNÝ, V., 1913: České dějiny. Dílu I. část 2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha.
[22] NOVÝ, R., 1972: Přemyslovský stát 11. a 12. století. Praha.
[23] PÁTKOVÁ, H., 2022: Nekrologium premonstrátek v Doksanech, Mediaevalia Historica Bohemica 25, č. 2, 29–53. https://doi.org/10.56514/mhb.25.02.02 | DOI 10.56514/mhb.25.02.02
[24] POLANSKÝ, L. a kol., 2009: Polanský, L.–Kalhous, D.–Kopal, P.–Moravcová, I., Přemyslovská dynastie: Soupis členů původního českého panovnického rodu. In: Somer, P.–Třeštík, D.–Žemlička, J., Přemyslovci – budování českého státu. Praha. | DOI 10.14712/24645370.2520
[25] PRAŽÁK, J., 1955: Privilegium Přemysla I. pro Doksany a jeho konfirmace z r. 1276, Sborník archivních prací 1, 153–203.
[26] SASSE, B., 1982: Die Sozialstruktur Böhmens in der Frühzeit: historisch-archäologische Untersuchungen zum 9.–12. Jahrhundert. Berlin. https://doi.org/10.3790/978-3-428-45202-6
[27] SVITÁK, Z., 1991: Konfirmace Přemysla Otakara II. pro Doksany z roku 1276 ve světle litoměřické listiny z roku 1282, SPFFBU Řada historická (C), roč. 40, č. C38, 7–13.
[28] SVOBODA, M., 2006: Majetek johanitského řádu v Čechách ve 12.–16. století. Disertační práce, MU, Brno.
[29] ŠIMÁK, J., 1938: České dějiny. Dílu I. část 5. Středověká kolonisace v zemích českých. Praha.
[30] ŠOLLE, M., 2000: Po stopách Přemyslovských Děpolticů: Příspěvek ke genezi města Kouřimě. Praha.
[31] VANĚČEK, V., 1933: Základy právního postavení klášterů a klášterního velkostatku ve starém českém státě (12.–15. stol.). I. Praha.
[32] VELÍMSKÝ, T., 1998: Trans montes, ad fontes. Most.
[33] VLK, R., 2020: Elisabeth, quae publicam rem Boemiae plus quam vir regebat. Alžběta uherská, kněžna česká, Mediaevalia Historica Bohemica 23, č. 2, 7–36.
[34] WIHODA, M., 2010: Morava v době knížecí 906–1197. Praha.
[35] ŽEMLIČKA, J., 1997: Čechy v době knížecí (1034–1198). Praha.
[36] ŽEMLIČKA, J., 1997a: Kastelán Blah a jeho rod (příběh velmožské rodiny z Litoměřicka), MVP 35, 193–206.
[37] ŽEMLIČKA, J., 2005: Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha.
[2] FRA: Fontes rerum Austriacarum II/23 (Pangerl, M., ed.). Wien 1865.
[3] FRB: Fontes rerum Bohemicarum II (Emler, J., ed.). Praha 1874–1875.
[4] MGH SS, N. S.: Monumenta Germaniae historica, Scriptores rerum Germanicarum, Nova series 2 (Bretholz, B., ed.). Berlin 1923.
[5] MGH SS, u. s.: Monumenta Germaniae historica, Scriptores rerum Germanicarum in usum scholarum separatim editi 8 (Waitz, G., ed.). Hannover 1878. | DOI 10.1515/hzhz-2017-1302
[6] ND: Necrologium Doxanense (Emler, J., ed.). Praha 1884.
[7] NEKO: Ein Necrologium des ehmaligen Klosters Ostrov (Emler, J., ed.). Praha 1878.
[8] RBM: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II–IV (Emler, J., ed.). Praha 1882–1892.
[9] BAGI, D., 2020: The Territorial Divisions, Power Struggles, and Dynastic Historiography of the Árpáds of 11th- and Early 12th-Century Hungary, with Comparative Studies of the Piasts of Poland and the Přemyslids of Bohemia. Budapest. | DOI 10.1086/726869
[10] BOROVSKÝ, T., 2005: Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě. Brno.
[11] ČECHURA, J., 1979: Hospodářský vývoj plaského kláštera v době přemyslovské, HG 18, 233–305.
[12] DEJMEK, J., 1991: Děpoltici – K mocenskému postavení a osudům jedné větve Přemyslovců, Mediaevalia Historica Bohemica 1, 89–139.
[13] DUŠKOVÁ, S., 1957: Pražák, Jiří. Privilegium Přemysla I. pro Doksany a jeho konfirmace z r. 1276; Kristen, Zdeněk. Neznámé – zpadělané – znění privilegia Přemysla Otakara I. pro klášter doksanský z r. 1226, SPFFBU, Řada historická (C), roč. 6, č. C4, 161–164.
[14] EKRT, T., 2019: Děpoltici – vedlejší větev Přemyslovců. Bakalářská práce, UK, Praha.
[15] HEJHAL, P., 2009: Pravěké a raně středověké osídlení české části Českomoravské vrchoviny. Doktorská disertační práce, MU, Brno.
[16] JAN, L., 2006: Václav II. a struktury panovnické moci. Brno.
[17] JAN, L., 2011: Die Entwicklung des böhmischen Priorats der Johanniter. In: Borchard, K.–Jan, L., Die geistlichen Ritterorden in Mitteleuropa. Brno.
[18] KAIGL, J., 2011: Kostel v Srbicích, Památky západních Čech 1, 9–16.
[19] KRISTEN, Z., 1955: Neznámé – zpadělané – znění privilegia Přemysla Otakara I pro klášter doksanský z roku 1226, Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Historie 2, 89–110.
[20] KUŽELA, D., 2023: Dějiny johanitské komendy v Manětíně. Bakalářská práce, MU, Brno.
[21] NOVOTNÝ, V., 1913: České dějiny. Dílu I. část 2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha.
[22] NOVÝ, R., 1972: Přemyslovský stát 11. a 12. století. Praha.
[23] PÁTKOVÁ, H., 2022: Nekrologium premonstrátek v Doksanech, Mediaevalia Historica Bohemica 25, č. 2, 29–53. https://doi.org/10.56514/mhb.25.02.02 | DOI 10.56514/mhb.25.02.02
[24] POLANSKÝ, L. a kol., 2009: Polanský, L.–Kalhous, D.–Kopal, P.–Moravcová, I., Přemyslovská dynastie: Soupis členů původního českého panovnického rodu. In: Somer, P.–Třeštík, D.–Žemlička, J., Přemyslovci – budování českého státu. Praha. | DOI 10.14712/24645370.2520
[25] PRAŽÁK, J., 1955: Privilegium Přemysla I. pro Doksany a jeho konfirmace z r. 1276, Sborník archivních prací 1, 153–203.
[26] SASSE, B., 1982: Die Sozialstruktur Böhmens in der Frühzeit: historisch-archäologische Untersuchungen zum 9.–12. Jahrhundert. Berlin. https://doi.org/10.3790/978-3-428-45202-6
[27] SVITÁK, Z., 1991: Konfirmace Přemysla Otakara II. pro Doksany z roku 1276 ve světle litoměřické listiny z roku 1282, SPFFBU Řada historická (C), roč. 40, č. C38, 7–13.
[28] SVOBODA, M., 2006: Majetek johanitského řádu v Čechách ve 12.–16. století. Disertační práce, MU, Brno.
[29] ŠIMÁK, J., 1938: České dějiny. Dílu I. část 5. Středověká kolonisace v zemích českých. Praha.
[30] ŠOLLE, M., 2000: Po stopách Přemyslovských Děpolticů: Příspěvek ke genezi města Kouřimě. Praha.
[31] VANĚČEK, V., 1933: Základy právního postavení klášterů a klášterního velkostatku ve starém českém státě (12.–15. stol.). I. Praha.
[32] VELÍMSKÝ, T., 1998: Trans montes, ad fontes. Most.
[33] VLK, R., 2020: Elisabeth, quae publicam rem Boemiae plus quam vir regebat. Alžběta uherská, kněžna česká, Mediaevalia Historica Bohemica 23, č. 2, 7–36.
[34] WIHODA, M., 2010: Morava v době knížecí 906–1197. Praha.
[35] ŽEMLIČKA, J., 1997: Čechy v době knížecí (1034–1198). Praha.
[36] ŽEMLIČKA, J., 1997a: Kastelán Blah a jeho rod (příběh velmožské rodiny z Litoměřicka), MVP 35, 193–206.
[37] ŽEMLIČKA, J., 2005: Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha.