Jews and Christ interchanged : discursive strategies in the Passio Iudeorum Pragensium

"Passio Iudeorum Pragensium", a late fourteenth–century pogrom narrative from Bohemia, provides us with many unique insights into the medieval tradition of pogrom narratives. It is preserved in the form of a number of related but distinct textual units that allow us to examine the discursive nature of texts such as these. This discursiveness is illustrated in this article by the transformations that the narrative material underwent, temporally and spatially, as well as with respect to different language communities and audiences. Furthermore, I discuss some models of relationship between the "Passio" material and the historical reality of a pogrom that led to the formation of this material, as well as to alternative accounts of the event preserved in some of the contemporary chronicles. Most important in this respect are three prosaic texts that seem to fall into the oldest layer of formation of "Passio Iudeorum Pragensium". All three are elaborate compositions which employ traditional modes of narration with distinct new purposes and functions and which voice different, even conflicting perspectives on the significance of pogrom violence and its causes. This is particularly obvious when the representation of bodies – of the massacred Jews as well as of the supposedly desecrated "Corpus Christi" – is contrasted, particularly as the three narratives make a point of blurring the boundaries between the two entities.

Passio Iudeorum Pragensium, soubor textů o pogromu, který se odehrál v Praze v roce 1389, unikátním způsobem podává svědectví o středověké slovesnosti týkající se pogromů. Na rozdíl od mnoha jiných textových souborů o pogromech se Passio zachovalo v podobě velkého počtu příbuzných, ne však totožných textů, nebo textů, které by bylo možno považovat za pouhé varianty jediné verze. Díky tomu můžeme sledovat vývoj tohoto textového pole a jeho diskursivní povahu. Tento článek uvádí několik příkladů transformací uvnitř textového pole Passio Iudeorum Pragensium, kterým dokládá jeho diskursivní znaky. Pojednává také o vztazích mezi látkou obsaženou v Passio a historickou realitou pogromu v roce 1389 a jinými, alternativními popisy téže události, jak jsou podány v soudobých kronikách. Klíčovou úlohu v korpusu sehrávají tři prozaické verze Passio, které představují pravděpodobně nejstarší vrstvu pole. Ve všech případech se jedná o propracované textové verze, které využívají tradiční formy narace pro nové účely a v nových funkcích. Všechny tři podávají odlišný, polemický pohled na násilí, ke kterému došlo, a na jeho příčiny. Zásadní je v tomto ohledu způsob, jakým tři texty prezentují těla – jak těla mučených židů, tak údajně znesvěcené Corpus Christi –, obzvláště protože všechny tři pracují se záměnou těchto těl.