Zvony, zvonice a zvonkohra na Vyšehradě

Název: Zvony, zvonice a zvonkohra na Vyšehradě
Variantní název:
  • The bells, bell tower and chimes at Vyšehrad
  • Glocken, Glockentürme und Glockenspiel auf dem Vyšehrad
Zdrojový dokument: Archaeologia historica. 2020, roč. 45, č. 1, s. 279-291
Rozsah
279-291
  • ISSN
    0231-5823 (print)
    2336-4386 (online)
Type: Článek
Jazyk
Jazyk shrnutí
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
První zpráva písemných pramenů o vyšehradských zvonech se vztahuje k létům 1003–1004. Další zprávy o zvonech na Vyšehradě jsou mladšího data. Zvon Patronus byl zhotoven v roce 1393 na náklad probošta Václava Králíka z Buřenic u příležitosti Milostivého léta. Byl to největší zvon své doby, ale do dnešní doby se nedochoval. Dále víme o zvonu Sv. Petr a Pavel z dílny Brikcího z Cymperka z roku 1584 a o druhém zvonu Marie z roku 1621 z dílny Baltazara Hoffmana. Podařilo se zjistit také půdorys zvonice a její vývojovou podobu z doby kolem 1610, před rokem 1678 a z let 1678–1903. Během první světové války byly v roce 1916 zrekvírovány zvony z mladšího období. To se opakovalo během druhé světové války roku 1942. Návrh na doplnění zvonů přišel až v roce 1993 od tehdejšího probošta A. Doležala, kapitula však neměla finanční prostředky. Vyřešil to velkorysý dar dvou milionů korun od české emigrantky Mileny Jirat- -Wasiutinski (1920–2008) žijící v Kanadě. Zvony byly zhotoveny ve věhlasné zvonařské firmě Rudolf Perner, která původně působila v Českých Budějovicích, po roce 1945 byla však odsunuta do Pasova. Pracovala na Vyšehradě již dříve a roku 2001 provedla i doplnění zvonů a zvonkohru. Ta je řízena počítačovým programem s 50 melodiemi, které upravil a aranžoval varhaník Jaroslav Vodrážka. Melodie byly nastaveny na všední a sváteční dny podle církevního roku a na zvonkohru se podařilo nahrát celou řadu skladeb Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Na realizaci přispělo i Hlavní město Praha a další sponzoři.
The first mention of Vyšehrad bells in written sources is associated with the years 1003–1004. Further reports regarding the bells at Vyšehrad are more recent. The bell Patronus was made in 1393 and financed by the provost Václav Králík of Buřenice on the occasion of the Summer of Mercy festival. It was the largest bell of its time; unfortunately it has not survived. There is also information about the Sts. Peter and Paul bell made in the workshop of Brikcí from Cymperk in 1584, and the Mary bell from 1621 from the workshop of Baltazar Hoffman. Archaeologists further determined the plan of the bell tower and its building form in the period around 1610, before 1678 and in the years 1678–1903. During the First World War in 1916, bells from the more recent periods were confiscated, and this also happened during the Second World War, in 1942. The proposal to replenish the bells only emerged in 1993 and came from the provost A. Doležal. However, the chapter did not have sufficient financial means. This problem was solved by a generous donation of two million crowns from the Czech emigrant Milena Jirat-Wasiutinski (1920–2008) living in Canada. The bells were manufactured by the renowned bell-making company Rudolf Perner which was originally active in České Budějovice but after the year 1945 relocated to Passau. The company had worked at Vyšehrad before, and in 2001 complemented the set of bells and the chimes. The chimes are controlled by a computer programme with 50 melodies, modified and arranged by the organist Jaroslav Vodrážka. The melodies are set for both ordinary and festive days following the church year. In addition, the chimes have been provided with numerous compositions by Bedřich Smetana and Antonín Dvořák. They were financed by the City of Prague and other sponsors.
Note
Miroslavu Plačkovi k 75. narozeninám
Miroslav Plaček zum 75. Geburtstag
Příspěvek vznikl v rámci projektu "Počátky Vyšehradu. Archeologie a vznik předního politického centra raného českého státu" podpořeného Grantovou agenturou České republiky (18-16362 S).
Der vorliegende Beitrag entstand im Rahmen des von der Förderagentur der Tschechischen Republik geförderten Projektes "Die Anfänge des Vyšehrad. Die Archäologie und die Entstehung eines führenden politischen Zentrums des frührenden politischen Zentrums des frühen böhmischen Staates" ((18-16362 S).
Reference
[1] BRETHOLZ, B., ed., 1923: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. In: MGH SRG NS II. Berlin.

[2] CDB II: Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae II. (Friedrich, G., ed.). Pragae 1912.

[3] CERMANOVÁ, P.–NOVOTNÝ, R.–SOUKUP, P., edd., 2014: Husitské století. Praha.

[4] ČUMLIVSKI, D., 2000: Vyšehradská kapitula od založení do poloviny 19. století. In: Vyšehrad historické podoby, 148–168. Praha.

[5] FRB II: Fontes rerum Bohemicarum II. (Emler, J.–Tomek, V. V., edd.). Praha 1874.

[6] HÁSKOVÁ, J., 1975: Vyšehradská mincovna na přelomu 10. a 11. století, SbNM A XXIV, 105–160.

[7] HLAVÁČEK, I., 1992: Z dějin vyšehradské kapitulní knihovny ve středověku. In: Královský Vyšehrad. Sborník příspěvků k 900. výročí úmrtí prvního českého krále Vratislava II. (1061–1092), 69–81. Praha.

[8] KARLACH, M., 1905: Paměti proboštů vyšehradských z poslední doby a sice od roku 1781 až do roku 1905. Praha.

[9] KAŠIČKA, F.–NECHVÁTAL, B., 1974: Stavební vývoj zaniklé vyšehradské zvonice, PRP 32, 26–32.

[10] KAŠIČKA, F.–NECHVÁTAL, B., 1985: Vyšehrad pohledem věků – Der Wyscherad im Blick der Jahrhunderte. Praha.

[11] KREZEMIEŃSKA, B., 1986: Břetislav I. Praha.

[12] KREZEMIEŃSKA, B., 1970: Krize českého státu na přelomu tisíciletí, ČsČH 18, 497–532.

[13] KYBALOVÁ, L., 1958: Pražské zvony. Praha.

[14] KYBALOVÁ, L.–LUNGA, R.–VÁCHA, P., 2005: Pražské zvony. Praha.

[15] LOJKA, K., 2011: Zvony a zvonkohra v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Rkp. ulož. v Královské kolegiátní kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

[16] MOUCHA, V.–NECHVÁTAL, B.–VARADZIN, L. et al., 2014: Vyšehrad. Knížecí a královská akropole. Svědectví archeologie. Praha.

[17] NECHVÁTAL, B., 1976: Vyšehrad. Praha.

[18] NECHVÁTAL, B., 2004: Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Archeologický výzkum. Praha.

[19] NECHVÁTAL, B. et al., 2009: Rotunda sv. Martina a bazilika sv. Vavřince na Vyšehradě. Archeologický výzkum. Praha.

[20] NEŠKUDLA, B.–ŽYTEK, J., edd., 2008: Dětmar z Merseburku. Kronika. Praha.

[21] REITINGER, L., 2017: Vratislav I. První král Čechů. Praha.

[22] RUFFER, V., 1861: Historie Vyšehradská neb vypravování o hradu, kapitule a městu hory Vyšehradu u Prahy v království českém. Praha.

[23] ŠMAHEL, F.–BOBKOVÁ, L., edd., 2012: Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy. Praha.

[24] TOMEK, V. V, 1873: Registra decimarum papalium. Praha.

[25] TOMEK, V. V, 1855–1901: Dějepis města Prahy. Sv. I–XII. Praha.

[26] TOMEK, V. V, 1882–1906: Dějepis města Prahy. 2. vydání. Sv. I–VIII. Praha.

[27] VŠETEČKOVÁ, Z., 2001: Gotické nástěnné malby v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. In: Královský Vyšehrad 2. Sborník příspěvků ke křesťanskému miléniu a k posvěcení nových zvonů na kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla, 133–153. Kostelní Vydří.

[28] ŽEMLIČKA, J., 2007: Čechy v době knížecí. Druhé přepracované vydání. Praha.