Režisér syntetické kompozice : (k divadelním režiím Josefa Henkeho)

Název: Režisér syntetické kompozice : (k divadelním režiím Josefa Henkeho)
Variantní název:
  • The director of synthetic composition : (on Josef Henke's theatre direction)
Zdrojový dokument: Theatralia. 2021, roč. 24, č. 2, s. 143-159
Rozsah
143-159
  • ISSN
    1803-845X (print)
    2336-4548 (online)
Type: Článek
Jazyk
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
Studie se zaměřuje na divadelní tvorbu režiséra Josefa Henkeho, jehož jméno je spojováno především s inovativní rozhlasovou inscenací šedesátých let 20. století. Text, který vznikl na základě důsledné práce s archivními prameny a heuristického výzkumu, sleduje nejdříve Henkeho vztah k divadlu a jeho inspiraci tvorbou E. F. Buriana, která se odrazila v základních znacích Henkeho režijního stylu – metaforičnosti, rytmizaci, důrazu na zvukovou kompozici a interpretační pravdivost. V hlavní části se studie zaměřuje na jednotlivá angažmá v profesionálních činoherních a loutkových divadlech a v analytickém pohledu předkládá svědectví o konkrétních režijních postupech v Henkeho divadelní tvorbě. Autorka věnuje pozornost zejména normalizačnímu období, v němž režisér nesměl pracovat v rozhlase a divadlo se stalo prostorem pro jeho tvůrčí seberealizaci a k prosazování dramaturgických, inscenačních a tematických linií. Studie poukazuje na režisérův transfer rozhlasových prostředků do inscenačního tvaru, ale také na ideologické limity a osobní perzekuci režiséra v období normalizace, a na postupně se formující dominantní aspekty divadelních režií, jako byla preference tématu etických a morálních hodnot či scénické prosazení folklorních tradic, lidové poezie a písní, zvyků a rituálů. Jako nejvýraznější je pak označena Henkeho tvorba pro loutková divadla, která představovala pro režiséra relativně svobodný prostor k prosazení vlastních adaptačních zásahů či autorských scénářů a k programovému uplatňování stylových postupů ve smyslu synkretické režie, preferující přesnou rytmizaci slovní, herecké i zvukové a pohybové složky na jevišti a vytvoření syntetické scénické kompozice.
This article focuses on the theatre work of director Josef Henke, whose name is primarily connected with the innovative radio production of the 1960s. The article, based on a meticulous archival and heuristic research, tracks Henke's connection to theatre. I look at how his inspiration by the work of E. F. Burian reflected in the fundamental features of Henke's style of direction – use of metaphors, rhythm, emphasis on sound composition, and interpretative verity. The article also focuses on Henke's personal engagements with professional drama and puppet theatre and analyses Henke's particular directing approaches. I pay particular attention to the period of Normalisation in Czechoslovakia, when Henke could not work for the radio, and therefore, theatre became a space for his creative self-realisation and implementation of dramaturgical, production, and thematic ideas. The article emphasises the transfer of the directorial features Henke applied in his radio productions into theatrical performances as well as points out to the ideological limits and personal persecution of the director in the times of Normalisation. Within this period, the director gradually formed his signature approach which included the preference of the topics of ethical and moral values or scenic emphasis on folklore, folk poetry and songs, customs, and rituals. Henke's work for puppet theatre is subsequently labelled as the most significant in this respect as it allowed him a relatively free space for his own adaptations, creative scripts, and systematic use of syncretic direction, encompassing the accurate rhythm of words, acting, sound, and movements on the stage in order to create a synthetic scenic composition.
Note
Studie vznikla za podpory MŠMT ČR udělené Univerzitě Palackého v Olomouci (IGA_FF_2020_007).
Reference
[1] BOJDA, Tomáš. 2021. Rozhlasový režisér Josef Henke [Radio Director Josef Henke] [online]. Theatralia 24 (2021): 1: 216–232. [citováno dne 17. 09. 2021]. Dostupné online na https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/143822/1_Theatralia_24–2021–2_15.pdf?sequence=1. | DOI 10.5817/TY2021-1-13

[2] ČERNÝ, Jindřich. 1960. Shawův "Pekelník" v Divadle E. F. Buriana [Shaw's Devil's Disciple in the Theatre of E. F. Burian]. Lidová demokracie (3. 12. 1960). Databáze IDU, Osobnosti–Henke, sign. 31976_VY.

[3] ČESAL, Miroslav. 1975. Kladenská Barunka [Barunka of Kladno]. Československý loutkář XXV (1975): 5: 105–106.

[4] CÍSAŘ, Jan. 1961. Ještě konsolidace? [Still Consolidation?] Tvorba (14. 1. 1961). Databáze IDU, Osobnosti–Henke, sign. 31981_VY.

[5] CZECH, Jan. 1987. O rozhlasové hře: hledání specifiky české rozhlasové inscenace od roku 1945 [About Radio Play: Looking for the Specificity of Czech Radio Productions since 1945]. Praha: Panorama, 1987.

[6] DUBSKÁ, Alice. 2000. Minor [online]. In Eva Šormová (ed). Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů [Czech Theatre. Encyclopedia of Theatre Companies]. Praha: Divadelní ústav 2000: 295–298. [citováno dne 25. 11. 2020]. Dostupné online na http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Minor.

[7] (DV). 1988. Experiment u Spejblů? [Experiment at the Spejbls?] Lidová demokracie (23. 6. 1988): 5.

[8] FABIAN, F. 1959. Čínská hra na plzeňské scéně [Chinese Play on the Pilsen's Stage]. Pravda (Plzeň) (9. 7. 1959). Databáze Osobnosti–Henke, sign. 26733_VY.

[9] GM. 1959. Čínská hra o spravedlivém soudci [Chinese Play about a Just Judge]. Lidová demokracie (8. 7. 1959). Databáze IDU, Osobnosti–Henke, sign. 26733_VY.

[10] HEK, Jiří. 1962. Macourkova poezie v Divadle bratří Mrštíků [Macourek's Poetry in the Theatre of the Mrštík Brothers]. Rovnost (Brno) (18. 7. 1962): 4. Databáze IDU, Osobnosti–Henke, sign. 36696_VY.

[11] HENKE, Josef a Bronislav PRAŽAN. 1999. Síla slova a silokřivky osudu [Power of Words and Lines of Forces of the Fate]. Týdeník Rozhlas 9 (1999): 2–3, 21.

[12] HENKE, Josef. 1972a. Dopis pro … (jméno nečitelné) [A Letter for… (name illegible)]. Rukopis [Manuscript]. 1972. PJH, Dokumentační centrum FF UP, sign. R 1533/732.

[13] HENKE, Josef. 1972b. Vážení soudruzi… : dopis adresovaný redakci Tvorby, nedatován [Dear Comrades…: A Letter to the Editorial Board of Tvorba, Without a Date]; Vážený pane řediteli… : dopis řediteli Divadla na Vinohradech Zdeňku Míkovi ze dne 2. 4. 1972 [Dear Mr Director…: A Letter to the Director of the Vinohrady Theatre Zdeněk Míka from 2 April 1972]; Dopis předsednictvu SČDU z 15. 7. 1972 [A Letter to the Board of SČDU from 15 July 1972]. PJH, Dokumentační centrum FF UP, sign. R 1533/732.

[14] HENKE, Josef. 1976. Vážený soudruhu Hrabale… Dopis z 24. 1. 1976, strojopis, kopie, bez signifikace, 6 stran [Dear Comrade Hrabal… A letter from 24 January 1976, typed copy, unsigned, 6 pages]. PJH, Dokumentační centrum FF UP, sign. R 1535/732.

[15] HENKE, Josef. 1982. Hopajda a pekelná kaše. Metodický list č. 96 k inscenaci Hopajda a pekelná kaše [Hopajda and Hell Oatmeal. Methodical Note no. 96 to the Production Hopajda and Hell Oatmeal]. 1982. PJH, Dokumentační centrum FF UP, sign. R 1580/732.

[16] HENKE, Josef. 1985. Za prahem slov [Beyond the Words]. In Vladimír Justl (ed.). Ano, slyšet se navzájem. Sborník z konference o uměleckém přednesu konané 24. října 1983 k 20. výročí založení Violy [Yes, to Hear Each Other. A Collection of Texts from the Conference about the Artistic Declamation Organised on 24 October 1983 as a Part of 20th Anniversary of the Foundation of Viola Club]. Praha: Divadelní ústav, 1985: 30–38.

[17] HENKE, Josef. 1992. Rozhlasákem se musí člověk narodit. Rozhovor Kateřiny Nešlehové. [One Has to Be Born for the Radio. An Interview by Kateřina Nešlehová]. Metropolitní telegraf (11. 12. 1992): 15.

[18] HENKE, Josef. 1995. Stručný životopis. Příloha k přihlášce do Českého centra Mezinárodního PEN Klubu z 4. 1. 1995 [A Short Bio-note. Submitted with the Application for the Czech Centre of the International PEN Club from 4 January 1995]. PJH, Dokumentační centrum FF UP, pracovní korespondence, sign. R 1547/732.

[19] HENKE, Josef. 1996. O Jenovévě, hraběnce z Bramantu s režisérem Josefem Henkem. Rozhovor Bronislava Pražana. Výstřižek z Týdeníku Rozhlas (23. – 29. 12. 1996) [About Jenovéva, a Countess of Bramant with the Director Josef Henke. An Interview by Bronislav Pražan. A Clipping from Týdeník Rozhlas (23.–29. 12. 1996)]. PJH, Dokumentační centrum FF UP, sign. T 3739/732.

[20] HENKE, Josef. n.d. Divadlo jednoho herce s otazníkem. Strojopis bez datace, 5 stran s poznámkami a škrty [A Theatre of One Actor with a Question Mark. Typed, Without a Date, 5 Pages with Notes and Cuts]. PJH, Dokumentační centrum FF UP, sign. R 1578/732.

[21] HNILIČKA, Přemysl. 2016. …jde chlapec a zpívá si svou písničku. Josefu Henkemu k 10. výročí úmrtí. […a Boy Goes and Sings His Song. In honour of the 10th Anniversary of Josef Henke's Death] In Sborník z tvůrčích prací Sdružení pro rozhlasovou tvorbu za rok 2015 [A 2015 Collection of Creative Works by the Association for the Radio Production]. Praha: SRT za podpory Českého rozhlasu, 2016: 4–13.

[22] -JNK-. 1963. Cirkus z poezie Miloše Macourka [Circus of Miloš Macourek's Poetry]. Plamen (Praha), možná 7. 1. 1963. Databáze IDU, Osobnosti–Henke, sign. 36696_VY.

[23] LUKEŠ, Milan. 1961. O slovo se hlásí Shaw [Shaw is Reporting]. Divadelní noviny 4 (18. 1. 1961): 12: 4.

[24] MAJEROVÁ, Jarmila. 1975. Středočeské loutkové divadlo. Interní hodnocení, podepsané Jarmila Majerová [Central Bohemian Puppet Theatre. Internal Evaluation, signed by Jarmila Majerová]. 1975. Databáze IDU, Osobnosti–Henke, strojopis, 2 strany., sign. 19643_TI.

[25] MAJEROVÁ, Jarmila. 1980. Divadlo loutka/Copak se nenajde takovej? [Theatre Puppet/Can You Find the One Like This?]. Československý loutkář XXIX (1980): 12: 271–273.

[26] MAKOŇ, Karel (MAKONJ). 1988. Experiment u Spejblů? [Experiment at the Spejbls?]. Československý loutkář XXXVIII (1988): 9: 228–229.

[27] MATYS, Rudolf (mat). 2008. Henke Josef. In Eva Ješutová a kol. 99 významných uměleckých osobností rozhlasu: čeští tvůrci slovesných pořadů [99 Significant Radio Personalities: Czech Authors of Literary Programmes]. 1. vyd. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2008: 40–41.

[28] MATZNER, Michal. 2009. Kopelent, Marek [online]. In Petr Macek (ed.). Český hudební slovník osob a institucí [Czech Music Dictionary of People and Institutions]. Centrum hudební lexikografie, Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (08. 12. 2009). [citováno dne 13. 12. 2020]. Dostupné online na https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=1459.

[29] MIKULOVÁ, Iva. 2017. Divadelní režisér Karel Novák (1916–1968) [Theatre Director Karel Novák (1916–1968)]. Brno: Masarykova univerzita 2017.

[30] MIR. 1962. Poezie na jevišti – tentokrát profesionálním [Poetry on Stage – This Time a Professional One]. Lidová demokracie (Brno) (6. 7. 1962). Databáze IDU, Osobnosti–Henke, sign. 36696_VY.

[31] MIR. 1963a. Dva lidé, dva telefony [Two People, Two Phones]. Lidová demokracie (Brno) (14. 11. 1963). Databáze IDU, Osobnosti–Henke, sign. 26955_VY.

[32] MIR. 1963b. Věra Lukášová po pětadvaceti letech [Věra Lukášová 20 Years Later]. Lidová demokracie (Brno) (16. 7. 1963). Databáze IDU, Osobnosti–Henke, sign. 35491_VY.

[33] NOVÁK, Karel. 1960. Meze lyriky [Limits of Lyric Poetry]. Literární noviny 9 (10. 9. 1960): 37: 1.

[34] PLACHETKA, Jan. 1988. Experiment u Spejblů? [Experiment at the Spejbls?]. Mladá fronta (28. 5. 1988): 4–5.

[35] SMETANA, Miloš. 1960. Poslední zastavení před útokem? [Last Stop Before the Attack?]. Večerní Praha (30. 9. 1960). Databáze IDU, Osobnosti–Henke, sign. 31973_VY.

[36] SPA. [SPÁČILOVÁ, Mirka]. 1983. Posvícení v Loutce [A Fair in Loutka]. Svobodné slovo (29. 6. 1983): 5.

[37] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1995. Rozhlasová inscenace: Teoreticky komentované dějiny české rozhlasové produkce [Radio Production: Annotated History of Czech Radio Production]. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995.

[38] ŠVORCOVÁ, Jiřina. 1974. Vážený soudruhu… Dopis SČDU z 22. 10. 1974 [Dear Comrade… A Letter to SČDU from 22 October 1974]. PJH, Dokumentační centrum FF UP, sign R 1511/732.

[39] ZAJÍČKOVÁ, Markéta. 2010. Rozhlasové inscenace Josefa Henkeho v 60. letech. Diplomová práce [Radio Productions of Josef Henke from the 1960s. MA Dissertation]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010.