Teatralita veřejných událostí ‒ uvedení do problematiky

Source document: Theatralia. 2014, vol. 17, iss. 1, pp. 9-24
Extent
9-24
  • ISSN
    1803-845X (print)
    2336-4548 (online)
Type: Article
Language
Czech
License: Not specified license
Abstract(s)
The present paper introduces definitions of the key concepts that frame the research on the theatricality of public events held at the Department of Theatre Studies, Faculty of Arts, Masaryk University, since 2010. The overview presents concepts such as theatricality, performance, and symbolic aspects of acting as well as the concept of "theatre as a cultural model" (i.e. theatre in the broad sense of meaning). Present research allows for the symbolic acts to be perceived as spontaneous; it also concentrates on the way in which acting in everyday life, and during public events is being made prominent by theatrical means (e.g. set, costumes, expressivity). More generally, exploring the limits of theatricality enables theatre scholars to open up their field for impulses from anthropology, sociology, and culturology, hence approach their subject of inquiry in a more interdisciplinary way.
Document
References:
[1] ABÉLÈS, Marc. 2004. Politika jako divadlo. In Petr Skalník (ed.). Politická kultura. Antropologie, sociologie, politologie. Praha: SET OUT-Roman Míšek, 2004: 13‒42.

[2] ALEXANDER, Jeffrey C., Bernhard GIESEN a Jason L. MAST (edd.). 2006. Social Performance. Symbolic Action, Cultural Pragmatics, and Ritual. Cambridge: Cambridge University Press, 2006.

[3] ANZENBACHER, Arno. 1991. Úvod do filozofie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991.

[4] APTER, David E. 2006. Politics as theatre: an alternative view of the rationalities of power. In Jeffrey C. Alexander, Bernhard Giesen a Jason L. Mast (edd.).Social Performance. Symbolic Action, Cultural Pragmatics, and Ritual. Cambridge: Cambridge University Press, 2006: 218‒256.

[5] ARENDTOVÁ, Hannah. 2007. Vita activa neboli O činném životě. Praha: OIKOYMENH, 2007.

[6] ASSMANN, Jan. 2001. Kultura a paměť. Praha: Prostor, 2001.

[7] BLAŽEK, Bohuslav. 1998. Venkov – města – média. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 1998.

[8] BOGATYREV, Petr. 1940. Mimoestetické funkce lidového divadla. In id. Lidové divadlo české a slovenské. Praha: Fr. Borový, 1940: 30‒52.

[9] CARLSON, Marvin. 2002. The Resistance to Theatricality. SubStance 31 (2002): 2/3: 238‒250.

[10] DÜLMEN, Richard van. 2001. Divadlo hrůzy. Soudní praxe a trestní rituály v raném novověku. Praha: Rybka Publishers, 2001.

[11] ERIKSEN, Thomas Hylland. 2008. Sociální a kulturní antropologie. Praha: Portál, 2008.

[12] FIEBACH, Joachim. 2005. Zamyšlení nad teatralitou. In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 65‒80.

[13] FISCHER-LICHTE, Erika. 2005. "Ach, takové staré otázky..." a jak s nimi zachází divadelní teorie dnes. Divadelní revue 16 (2005): 2: 3‒11.

[14] FISCHER-LICHTE, Erika. 2005. Divadelnost/teatralita a inscenace. In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 129‒134.

[15] FISCHER-LICHTE, Erika a Jens ROSELT. 2005. Přitažlivost okamžiku – představení, performance, performativ a performativnost jako teatrologické pojmy. In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 147‒154.

[16] GEERTZ, Clifford. 2000. Interpretace kultur. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2000.

[17] GIESEN, Bernhard. 2006. Performing the sacred: a Durkheimian perspective on the performative turn in the social sciences. In Jeffrey C. Alexander, Bernhard Giesen a Jason L. Mast (edd.).Social Performance. Symbolic Action, Cultural Pragmatics, and Ritual. Cambridge: Cambridge University Press, 2006: 325‒367.

[18] GOFFMAN, Erving. 1999. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon, 1999.

[19] GOODMAN, Lizbeth a Jane DE GAY (edd.). 2002. The Routledge Reader in Politics and Performance. London and New York: Routledge, 2002.

[20] HOLÝ, Ladislav. 2010. Malý český člověk a skvělý český národ. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010.

[21] JUST, Vladimír. 2006. Teatralita politického procesu aneb "Horáková a společníci" jako divadelní inscenace. Divadelní revue 17 (2006): 1: 3‒32.

[22] KOLANKIEWICZ, Leszek. Ku antropoligii widowisk [Úvod k antropologii podívaných]. In Agata Chałupnik, Wojciech Dudzik, Mateusz Kanabrodzki a Leszek Kolankiewicz (edd.). Antropologia widowisk. Varšava: Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 2005: 9–31.

[23] KOTTE, Andreas. 2005. Teatralita konstituuje společnost, společnost divadlo. Co může poskytnout historiografie divadla? In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 119‒128.

[24] LÉVI-STRAUSS, Claude. 2012. Antropologie a problémy moderního světa. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2012.

[25] LIPOVETSKY, G. 2007. Paradoxní štěstí. Praha: Prostor, 2007.

[26] LOTMAN, Yuri. 1975. Theatre and theatricality in the order of early nineteenth century culture. Soviet Studies in Literature: A Journal of Translations 11 (1975): 2/3: 155–185.

[27] MARTÍNEK, Karel. 1967. Dějiny sovětského divadla 1917–1945. Praha: Orbis, 1967.

[28] MÜNZ, Rudolf. 2005. Zdechlina, kterou je nutno ještě dorazit (Lipský koncept teatrality jako metodický princip v historiografii staršího divadla). In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 81–88.

[29] RAUER, Valentin. 2006. Symbols in action: Willy Brandt's kneefall at the Warsaw Memorial. In Jeffrey C. Alexander, Bernhard Giesen a Jason L. Mast (edd.).Social Performance. Symbolic Action, Cultural Pragmatics, and Ritual. Cambridge: Cambridge University Press, 2006: 257‒282.

[30] ROUBAL, Jan. 1999. O podstatě divadla a teatrality (Pár nesoustavných poznámek k jejich koncepcím v současné německé divadelní teorii). Divadelní revue 10 (1999): 3: 3‒16.

[31] ROUBAL, Jan. 2005. Několik slov o pár stránkách (z) německé divadelní teorie. In id (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: I‒XIII.

[32] SCHRAMM, Helmar. 2005. Model divadla a aisthetické myšlení. In Jan Roubal (ed.). Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní ústav, 2005: 106‒114.

[33] ŠIKLOVÁ, Jiřina. 1990. Šedá zóna a budoucnost disidentů v Československu. Reportér 5 (1990): 2: ix‒xv.

[34] ŠIROKÝ, H. 1972. Nárys psychologie divadla a psychodramatu. Prolegomena scénografické encyklopedie (1972): 11: 23‒44.

[35] ŠKLOVSKIJ, Viktor. 2003. Teorie prózy. Praha: Akropolis, 2003.

[36] TURNER, Victor. 2004. Průběh rituálu. Brno: Computer Press, 2004.