Proměny fantastiky u Gogola

Title: Proměny fantastiky u Gogola
Source document: Voisine-Jechová, Hana. N. V. Gogol: Bytí díla v prostoru a čase : (studie o živém dědictví). Dohnal, Josef (Editor); Pospíšil, Ivo (Editor). V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, Ústav slavistiky Filozofické fakulty, 2010, pp. 457-466
Extent
457-466
Type
Article
Language
Czech
Rights access
open access
License: Not specified license
Description
Mezi pohádkovostí a fantastikou lze někdy těžko stanovit přesné hranice. U Gogola se tato situace ještě komplikuje tím, že autor uvádí do svých próz prvky folklorní a že spojuje inspiraci čerpanou lidových pověr s vizemi světa podivného a nepravděpodobného, jehož zobrazení uniká přesným teoretickým definicím. Zdánlivě mimetické popisy vedou u něho k pochybám o věrohodnosti vnímané reality. Postavy fantastické, ale zároveň i folklorní (čarodějnice nebo čerti) tvoří součást každodenního života prostých lidí představených v duchu idylického realismu, vše je zároveň nepochopitelné a nepopiratelné, rozdíl mezi tím, co je obvyklé a co je neobvyklé, se stírá. Zpochybněno je i samo slovní vyjádření, a to způsobem, který připomíná Sterna nebo Jeana Paula. Smích a zděšení, mimořádnost a každodennost se u něho prolínají v malebných scénách ze staré Rusi, ve kterých jsou však zachyceny i existenciální otázky, přesahující jednu epochu a jednu zemi.
Les métamorphoses du fantastique chez Gogol. Il est parfois difficile de fixer les frontières nettes entre le fantastique et le merveilleux. Chez Gogol, la situation se complique encore par l'introduction des éléments folkloriques où les croyances populaires s'amalgament avec une vision insolite du monde et où des descriptions apparemment mimétiques s'ouvrent vers des scènes mettant en question la crédibilité du monde. Les personnages fantastiques et en même temps connus des contes de fées populaires (sorcières et démons) coexistent avec des gens simples présentés dans le goût d'un réalisme idyllique; la distinction entre ce qui est ordinaire et ce qui est extraordinaire s'estompe, car tout est à la fois l'un et l'autre. Même l'expression littéraire devient douteuse, car on ne peut jamais dire deux fois la même chose et plusieurs textes restent inachevés (rappelant ainsi Sterne ou Jean Paul), car le modèle "fut perdu" dans des circonstances humoristiques. A partir de la confrontation du rire et de l'angoisse, de l'insolite du quotidien, l'auteur crée une image pittoresque de la Russie de son temps, en évoquant en même temps des questions existentielles dépassant son époque et son pays.