Le canon de l'Ancien Testament et Proche-Orient Ancien

Již jednotlivé díly palestinského kánonu si činily nárok na autoritu a jejich postupná fixace zrcadlí zápas o vlastní identitu. Přední proroci se vyrovnávají s katastrofou exilu, Tóra s perskou nadvládou, Zadní proroci reflektují časově velké rozpětí (jejich jádrem je zápas o monolatrii a monoteismus) a Spisy problémy diaspory v helénistickém prostředí. Antisapienciální a natiapokalyptické ukončení tradičního růstu pak motivuje nutnost sebevymezení vůči etablujícímu se křesťanství. Za historické předchůdce starozákonního kánonu lze považovat organizování národních literatur v kasítské Babylónii, v Aššurbanipalově Asýrii, v Egyptě za saiské renesance a v helénistické Alexandrii. I zde se pouhé antologie svatých spisů transformovaly na kanonickou rovinu. Základní funkcí kánonu pak je regulace akulturací neustále podporovaného růstu tradice.