Techniky posuzování rizik a jejich využití v institucionálních repozitářích – užití v Digitálním repozitáři Univerzity Karlovy v Praze

Abstract

Institucionální repozitář tvoří komplexní systém skládající se z hardwaru, softwaru, lidského faktoru a vztahů jak vůči instituci samotné, tak obecně k okolí systému. Pokud chce být repozitář považován za důvěryhodný, je třeba, aby si byl vědom rizik hrozících digitálním objektům v něm uloženým. Proces posouzení rizik je určen k tomu, aby administrátorům pomohl odhalit, popsat a zhodnotit rizikové oblasti a konkrétní rizika ohrožující dlouhodobé uložení digitálních objektů.

An institutional repository is a complex system of hardware and software technologies, human input and interaction with institutional as well as general system environment. If the repository is to be considered trustworthy risks of the preservation of stored digital objects should be taken into consideration. The digital preservation risk assessment process helps repository administrators to identify, describe and evaluate risk domains and specific risks. The generic guideline for the risk management implementation is codified in the standard ISO 31000. There are several tools designated for the self-assessment of the institutional repository – for example SPOT or DRAMBORA. The article consist of theoretical summary of the issues and provides a practical example of the use of these tools in the Digital University Repository of Charles University in Prague.