Na okraj Tikalova raného díla

Název: Na okraj Tikalova raného díla
Variantní název:
  • Remarques sur les premiers ouvrages de Václav Tikal
Přispěvatel
Fryčer, Jaroslav (Translator of Summary)
Zdrojový dokument: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. F, Řada uměnovědná. 1968, roč. 17, č. F12, s. [93]-104
Rozsah
[93]-104
Type: Článek
Jazyk
Jazyk shrnutí
Licence: Neurčená licence
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
Václav Tikal se narodil 24. 12. 1906 v Pleníně. Od roku 1936 navštěvoval příležitostně pražskou Akademii výtvarných umění. Sám o tom říká: "Studoval jsem ji vlastně, jak by se dnes řeklo, dálkově. Tehdy takový způsob studia neexistoval, ale dík toleranci profesora Obrovského jsem mohl do ateliéru přicházet velmi zřídka a spíše jen ke konzultacím." Během války, na jejímž počátku začíná systematicky malovat, objevil Václav Tikal francouzský časopis Minotaure (Skira), vycházející od roku 1933, který přinášel četné reprodukce obrazů S. Daliho. Maxe Ernsta, René Magritta a dalších surrealistických malířů a ovšem i G. de Chirica. Dále se v té době seznámil s K. Teigem, Toyen a spořilovskými surrealisty) a hlavně s mladými malíři a básníky, s nimiž po válce vystoupil v samostatné skupině Ra. Už od roku 1943 se zúčastňoval jejich diskusí o surrealismu a možnostech jeho modifikací. Obě tyto skutečnosti budou hrát ve vývoji Tikalova výtvarného názoru důležitou úlohu. Plnému rozvoji Tikalova talentu bránily ovšem dvě okolnosti: existenční potíže, na počátku jeho umělecké dráhy prohlubované všeobecnou nepřízní válečných let - kolem roku 1945 jej nacházíme jako úředníka ve Fantových závodech v Praze - a pak vnitřní rozpolcenost vyplývající z nedůvěry v dostatečnost výtvarného školení ve srovnání s profesionálními absolventy Akademie, mezi něž patřila většina jeho kolegů. Tuto nejistotu v sebe sama prohluboval Tikalův nekomplikovaný, přímočarý charakter, což se obráží i v jeho díle. Ctižádost být malířem (proto usiloval o vstup na Akademii, i když mu mnoho pozitivního pro jeho další práci dát nemohla) jej nutkala k přejímání hotových formulí a motivů surrealismu; takto chtěl totiž najít vlastní výrazové prostředky.