Амографы ў беларускай мове

Autorka věnuje pozornost málo rozšířeným lexikálním jednotkám - homografům. Homografie je charakterizovaná jako jazykový jev, který zdůrazňuje vzájemné souvislosti mezí různými rovinami jazykového systému. Hojné příklady ukazují na schopnost homografů věrně zachycovat specifické rysy a zvláštnosti konkrétního jazyka. Autorka bere v potaz akcentologické a jiné zvláštnosti východoslovanských jazyků - pohyblivý přízvuk, který je organizujícím prvkem homografie, flektivnost, historická střídání, cizí slova atd. a na základě toho přichází k závěru, že každý jazyk vytváří homografy s využitím svých vlastních specifických prostředků. Páry homografů si neodpovídají ani v příbuzných jazycích. Je zdůrazněno běloruské specifikum - zvláštnosti rázu fonetického, především tzv. akaní, jehož existence přispívá k zvětšení počtu párů homografů v běloruštině.