Když srovnáme psychologickou literaturu o motivaci s výchovnými úkoly, které vyplývají z budování komunistické společnosti, zjistíme, že na jedné straně se formulují různé teorie a hypotézy vycházející z rozsáhlého experimentálního materiálu, získaného hlavně na zvířatech, ale i na člověku, na druhé straně sice také psychologové hledí použít své vědy k účinnější výchově vlastností komunistického člověka, ale omezují se velmi často jen na obecné poučky. Speciálně při pracovním vyučování a výrobní praxi žáků je pracovní motivace málo zkoumána. Nelze nahradit víc než půlstoletí experimentální práce pouhými úvahami. Psychologové však mají k dispozici zkušenosti pedagogů, zachycené s různou výstižností a zčásti již zobecněné. Při řešení hlavního problému XIV-2 státního výzkumu "Utváření osobnosti z hlediska spojení tělesné a duševní práce" se ukázala potřeba opřít řešení tohoto společensky významného problému o teoretické úvahy, z nichž některé uvádím v tomto příspěvku.