[1] BECKERMAN, Michael B. New Worlds of Dvořák: Searching in America for the Composer's Inner Life. New York, London: W. W. Norton & Company, 2003.
[2] BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu. Praha: Návrat domů, 2003.
[3] BROWN, Julie. Understanding Schoenberg as Christ. In The Oxford Handbook of the New Cultural History of Music. Jane F. Fulcher (ed.). Oxford: Oxford University Press, 2011, s. 117–162.
[4] CAMPBELL, Joseph. The Masks of God: Occidental Mythology. New York: Penguin Books, 1991.
[5] CARLYLE, Thomas. On Heroes, Hero-Worship and the Heroic in History. New York: Frederick A. Stokes and Brother, 1888.
[6] CARLYLE, Thomas. The Best Known Works of Thomas Carlyle: Including Sator Resartus, Heroes and Hero Worship and Characteristics. Rockville: Wildside Press, 2010.
[7] ČINÁTL, Kamil. Dějiny a vyprávění. Palackého dějiny jako zdroj historické obraznosti národa. Praha: Argo, 2011.
[8] ČORNEJ, Petr. White nezměnil dějiny, ale pohled na ně. In Hayden White. Metahistorie. Historická imaginace v Evropě devatenáctého století. Brno: Host, 2011, s. 575–600.
[9] DeNORA, Tia. Beethoven and the Construction of Genius: Musical Politics in Vienna, 1792–1803. Berkeley and Los Angeles: University of California Press, 1995.
[10] DROBNER, Hubertus R. Patrologie: Úvod do studia starokřesťanské literatury. Praha: Oikoymenh, 2011.
[11] FEUEREIS, Eduard. Narativismus a historiografie. Dějiny – teorie – kritika, 2011, roč. 8, č. 1, s. 7–34.
[12] FOUCAULT, Michel. Diskurs, autor, genealogie: 3 studie. Praha: Svoboda, 1994.
[13] Genius: The History of an Idea. Penelope Murray (ed.). London: Blackwell, 1989.
[14] GRININ, Leonid. The Role of an Individual in History: A Reconsideration. Social Evolution and History, 2010, roč. 9, č. 2, s. 95–136.
[15] HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu. Praha: J. Laichter, 1901.
[16] KANT, Immanuel. Kritika soudnosti. Přel. V. Špalek a W. Hansel. Praha: Odeon, 1975.
[17] KERMAN, Joseph.
How We Got into Analysis, and How to Get out. Critical Inquiry, 1980, roč. 7, č. 2, s. 311–331. |
DOI 10.1086/448101
[18] KIERKEGAARD, Søren. Má literární činnost. Přel. Marie Mikulová Thulstrupová. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003.
[19] KŘESŤAN, Zdeněk. Pojetí české otázky v díle Zdeňka Nejedlého. Praha: Státní úřední archiv, 1996.
[20] KŘESŤAN, Zdeněk. Zdeněk Nejedlý. Politik a vědec v osamění. Praha – Litomyšl: Paseka, 2012.
[21] LÉBL, Vladimír – POLEDŇÁK, Ivan (eds.). Hudební věda: Historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj – 1. díl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.
[22] LUKÁCS, György. The Historical Novel. London: Merlin, 1962.
[23] MACURA, Vladimír. Český sen. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998.
[24] MASARYKOVÁ-GARRIGUE, Charlotte. O Bedřichu Smetanovi. Praha: Sbor pro postavení pomníku B. S., 1930.
[25] MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka: Snahy a tužby národního obrození ; Naše nynější krise: Pád strany staročeské a počátkové směrů nových. Praha: Čin, 1948
[26] MAUS, Fred Everett. Concepts of Musical Unity. In Rethinking Music. Nicholas Cook – Mark Everist (eds.). Oxford: Oxford University Press, s. 171–192.
[27] NEJEDLÝ, Zdeněk. Zdenko Fibich. Zakladatel scénického melodramatu. Praha: Hejda a Tuček, 1901.
[28] NEJEDLÝ, Zdeněk. Dějiny české hudby. Praha: Hejda a Tuček, 1903.
[29] NEJEDLÝ, Zdeněk. Antonín Dvořák mrtev. Zvon, 1904, roč. 4, č. 33, s. 464.
[30] NEJEDLÝ, Zdeněk. Ke sporu o K. Knittla: na obranu K. Steckerovi. Praha: Jos. Pávek, 1907.
[31] NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. Praha: J. Otto, 1908.
[32] NEJEDLÝ, Zdeněk. Jos. B. Foerster. Praha: Komorní hudební závod Mojmíra Urbánka, 1910.
[33] NEJEDLÝ, Zdeněk. Česká moderní zpěvohra po Smetanovi: kurs šestnáctipřednáškový. Praha: J. Otto, 1911.
[34] NEJEDLÝ, Zdeněk. Slovanská hudba. In Slovanstvo: obraz jeho minulosti a přítomnosti. Jaroslav Bidlo (ed.). Praha: J. Laichter, 1912, s. 606–626.
[35] NEJEDLÝ, Zdeněk. "Boj" proti Ant. Dvořákovi. Česká kultura, 1912/1913, roč. 1, č. 6, s. 187.
[36] NEJEDLÝ, Zdeněk. Vítězslav Novák. Studie a kritiky. Praha: Melantrich, 1921.
[37] NEJEDLÝ, Zdeněk. Smetaniana. Praha: Melantrich, 1922.
[38] New Perspectives on Historical Writing. Peter Burke (ed.). Cambridge: Polity Press, 2001.
[39] NIETZSCHE, Friedrich. Nečasové úvahy. Přel. Jan Krejčí a Pavel Kouba. Praha: OIKOYMENH, 2005.
[40] Odvaha být církví. Josef Zvěřina v letech 1913–1967. Vojtěch Novotný (ed.). Praha: Karolinum, 2013.
[41] PALACKÝ, František. Z Dějin národu českého. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957.
[42] PEČMAN, Rudolf. Útok na Antonína Dvořáka. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 1992.
[43] Poetika rytmus verš. Jurij Lotman (ed.). Praha: Svět sovětů, 1968.
[44] PROPP, Vladimir Jakovlevič. Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H & H, 2008.
[45] RANSDORF, Miloslav. Zdeněk Nejedlý. Praha: Horizont, 1988.
[46] ŘEPA, Milan. Poetika českého dějepisectví. Brno: Host, 2006.
[47] SCHOPENHAUER, Arthur. Svět jako vůle a představa. Svazek II. Přel. M. Váňa. Pelhřimov: NTP, 1998.
[48] STŘÍTECKÝ, Jaroslav – HANZAL, Josef. Předmluva. In Zdeněk Nejedlý. Umění staré a nové: Výbor ze studií. Praha: Editio Supraphon, 1978, s. 5–37.
[49] TOMAŠEVSKIJ, Boris V. Teorie literatury. Praha: Lidové nakladatelství, 1970.
[50] TYRRELL, John. Czech Opera. Cambridge: Cambridge University Press, 1988.
[51] WAGNER, Richard. Das Kunstwerk der Zukunft. Leipzig: Otto Wigand, 1850.
[52] WAGNER, Richard. Ein deutscher Musiker in Paris. Novellen und Aufsätze. Leipzig: Insel-Verlag, 1914.
[53] WHITE, Hayden. Metahistory. The Historical Imagination in Nineteenth-Century Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1973.
[54] WHITE, Hayden. Tropics of Discourse: Essays in Cultural Criticism. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1978.