Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu : analytické zobecnění poznatků z praxe

Variant title
Live pictures as a method in history instruction : analytical generalisation of practical findings
Source document: Studia paedagogica. 2018, vol. 23, iss. 3, pp. [9]-48
Extent
[9]-48
  • ISSN
    1803-7437 (print)
    2336-4521 (online)
Type: Article
Language
Czech
License: Not specified license
Abstract(s)
Autoři zkoumají využití dramatizační metody tzv. živých obrazů při výuce dějepisu. Přitom se zaměřují na obecnější problematiku utváření vztahů mezi subjektivní zkušeností žáka a obsahem vzdělávacího oboru prostřednictvím výukové metody. V tomto procesu se žákova zkušenost instrumentalizuje – obohacuje se oborovým poznáním. Jedná se o problematiku považovanou autory za "slepou skvrnu" výzkumů výuky, pokud tyto výzkumy nedokáží sledovat tzv. relační změny, tj. změny spojené s procesem sémantizace poznatků v příslušném vzdělávacím oboru. K výkladu text využívá metodologický potenciál didaktické kazuistiky založené na Yinově pojetí analytické generalizace a replikace teoretických konstruktů. Hlavním cílem statě je replikovat teoretické konstrukty "scénování", "exprese", "fikční svět", "z působ ověřování faktů" a "protifaktové myšlení", které pomáhají analyzovat a objasňovat, jak se v konkrétním učebním prostředí s pomocí metody živých obrazů instrumentalizuje žákovská zkušenost. Poznatky z analýzy vedly k návrhu rozšířeného pojetí Goodmanova teoretického konstruktu "exprese", jež je diskutováno v závěru statě.
The authors explore the use of a drama method called live pictures in history lessons. They concentrate on a more general issue dealing with the constitution of a relationship between the pupil's subjective experience and the discipline's content through a teaching method. The pupil's experience is enriched in this process through disciplinary knowledge and becomes instrumental. The authors consider this issue to be a "blind spot" in research on teaching since the research does not pay enough attention to the relational changes connected with the process of lexical expression of disciplinary knowledge. The present study uses the methodological potential of didactic case studies based on Yin's concept of analytical generalisation and replication of theoretical constructs. The main aim of the study is to replicate the theoretical constructs of scenicisation, expression, fictional worlds, ways of verifying facts, and contrafactual thinking, which help to analyse and explain how the pupil's experience becomes instrumental through the use of the live pictures method in a particular learning environment. The analysis findings led to a proposal that Goodman's theoretical construct expression should be extended, as is discussed at the end of the text.
Document
References:
[1] Baleka, J. (2005). Vlevo a vpravo ve výtvarném umění. Praha: Academia.

[2] Barba, E., & Savarese, N. (2000). Slovník divadelní antropologie. O skrytém umění herců. Praha: Nakladatelství Lidové noviny a Divadelní ústav.

[3] Bell, J. S. (1989). Six possible worlds of quantum mechanics. In S. Allén, Possible worlds in humanities, arts and science (s. 359–373). Berlin, New York: Walter de Gruyter.

[4] Benda, T., et al. (1984). Dějiny českého výtvarného umění I/1. Praha: Academia.

[5] Beneš, Z. (2004). Rovnoprávný člen rodiny, anebo nechtěné dítě? Česká didaktika dějepisu dnes. In T. Janík, V. Mužík, & O. Šimoník (Eds.), Oborové didaktiky v pregraduálním učitelském studiu. Sborník z konference konané 13.–14. září 2004 na PdF MU v Brně [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita.

[6] Currie, G., & Ravenscroft, I. (2011). Recreative Minds. New York: Oxford University Press.

[7] Červenka, M. (2003). Fikční světy lyriky. Praha: Paseka.

[8] Doležel, L. (2003). Heterocosmica. Fikce a možné světy. Praha: Karolinum.

[9] Doležel, L. (2008). Fikce a historie v období postmoderny. Praha: Academia.

[10] Doležel, L. (2014). Narativní z působy v české literatuře. Praha: Pistorius & Olšanská.

[11] Fauconnier, G., & Turner, M. (2002). The way we think. Conceptual blending and the mind's hidden complexities. New York: Basic Books.

[12] Goodman, N. (2007). Jazyky umění. Nástin teorie symbolů. Praha: Academia.

[13] Goodman, N. (1996). Způsoby světatvorby. Bratislava: Archa.

[14] Gruschka, A. (2013a). Unterrichten – eine pädagogische Theorie auf empirischer Basis. Münster: Waxmann.

[15] Gruschka, A. (2013b). Verstehen fördern, Verstehen verhindern. In K. P. Liessmann & K. Lacina (Eds.), Sackgassen der Bildungsreform (s. 25–36). Wien: Facultas.

[16] Hajdušková, L., & Slavík, J. (2010). Vzdělávací a terapeutický motiv v pohledu artefiletiky. Arteterapie, 22–23, 71–82.

[17] Harbo, T. (1991). Humanizace vzdělání a současné teorie kurikula. Pedagogika, 40(3), 247–256.

[18] Harenberg, B. (Ed.). (1992). Kronika lidstva. Bratislava: Fortuna Print.

[19] Hejný, M., & Kuřina, F. (2001). Dítě, škola a matematika. Praha: Portál.

[20] Hopmann, T. S. (2007). Restrained teaching: The common core of didaktik. European Educational Research Journal, 6(2), 109–124. | DOI 10.2304/eerj.2007.6.2.109

[21] Horká, H., & Rodriguezová, V. (2013). Programy tematické kooperativní výuky jako příklad zkušenostně reflektivního učení? In J. A. Moon et al., Krajinou zkušenostně reflektivního učení (s. 82–91). Brno: Masarykova univerzita.

[22] Chatman, S. (2008). Příběh a diskurs. Narativní struktura v literatuře a filmu. Brno: Host.

[23] Chrz, V., Nohavová, A., & Slavík, J. (2015). Psychologická gramotnost ze dvou poznávacích perspektiv – aktuální výzva pro výuku psychologie a její didaktiku. Studia paedagogica, 20(3), 21–46. | DOI 10.5817/SP2015-3-3

[24] Janík, T., et al. (2013). Kvalita (ve) vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. Brno: Masarykova univerzita.

[25] Králík, O. (1969). Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Praha: Vyšehrad.

[26] Kvasz, L. (2015). Inštrumentálny realizmus. Praha: Pavel Mervart.

[27] Lakoff, G., & Johnson, M. (2002). Metafory, kterými žijeme. Brno: Host.

[28] Le Goff, J. (1991). Kultura středověké Evropy. Praha: Odeon.

[29] Ludvíkovský, J. (1978). Kristiánova legenda. Praha: Vyšehrad.

[30] Mandelová, H. (1993). Na úsvitu českých dějin. Praha: Albatros.

[31] Marušák, R., Králová, O., & Rodriguezová, V. (2008). Dramatická výchova v kurikulu současné školy, využití metod a technik. Praha: Portál.

[32] Midtsundstad, J. H. (2015). Bildung – At risk in school organisations? In S. Hillen & C. Aprea (Eds.), Instrumentalism in education – where is bildung left? (s. 29–41). Münster: Waxmann.

[33] Morganová, N., & Saxtonová, J. (2001). Vyučování dramatu. Hlava plná nápadů. Praha: SDV.

[34] Najvar, P. (2017). Zkoumání (kvality) výuky: srovnání dvou přístupů. Pedagogika, 67(3), 219–246. | DOI 10.14712/23362189.2017.991

[35] Neelands, J., & Goode, T. (2005). Structuring drama work. A handbook of available forms in theatre and drama. Cambridge: University Press.

[36] Nohavová, A. (2017). Exprese ve výuce psychologie. Kultura, umění a výchova, 5(1) [cit. 2017-03-29]. Dostupné z http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=12&clanek=160

[37] Panofsky, E. (1981). Význam ve výtvarném umění. Praha: Odeon.

[38] Patton, M. Q. (1990). Qualitative evaluation and research methods. Newbury Park and London: Sage Publications.

[39] Pekař, J. (1990). O smyslu českých dějin. Praha: Rozmluvy.

[40] Perner, J. (1993). Understanding the representational mind. Massachusetts: MIT Press.

[41] Pijoan, J. (1978). Dějiny umění, III. díl. Praha: Odeon.

[42] Rodová, V. (2014). Dramatická výchova ve službách dějepisu. Vzdělávací potenciál tematické kooperativní výuky. Brno: Masarykova univerzita.

[43] Rusek, M., Slavík, J., & Najvar, P. (2016). Obsahová konstrukce a didaktické uplatnění přírodovědného edukačního experimentu ve výuce na příkladu chemie. Orbis scholae, 10(2), 71−91.

[44] Ryan, M.-L. (1991). Possible worlds, artificial intelligence, and narrative theory. Bloomington: Indiana University Press.

[45] Skovajsa, M. (2013). Struktury významu. Kultura a jednání v současné sociální teorii. Praha: SLON.

[46] Slavík, J. (1997). Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Karolinum.

[47] Slavík, J. (2001). Umění zážitku, zážitek umění. Teorie a praxe artefiletiky. 1. díl. Praha: Pedagogická fakulta UK.

[48] Slavík, J. (2006). "Pozor, medvěd" aneb O problému zážitku hry v sémantice fikčních světů. In R. Fridrich & M. Fibiger, Výuka národní literatury v mezipředmětových vztazích (s. 84–99). Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.

[49] Slavík, J. (2017). Exprese jako způsob poznávání. Kultura, umění a výchova, 5(1) [cit. 2017-03-29]. Dostupné z http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=12&-clanek=154

[50] Slavík, J., Chrz, V., & Štech, S., et al. (2013). Tvorba jako z působ poznávání. Praha: Karolinum.

[51] Slavík, J., Janík, T., Najvar, P., & Knecht, P. (2017). Transdisciplinární didaktika. O učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Brno: Masarykova univerzita.

[52] Slavík, J., Stará, J., Uličná, K., & Najvar, P., et al. (2017). Didaktické kazuistiky v oborech školního vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita.

[53] Slavík, J., & Wawrosz, P. (2004). Umění zážitku, zážitek umění. Teorie a praxe artefiletiky. 2. díl. Praha: Pedagogická fakulta UK.

[54] Spunar, P. (1987). Kultura českého středověku. Praha: Odeon.

[55] Stradling, R. (2003). Jak učit evropské dějiny 20. století. [cit. 2005-10-31]. Praha: MŠMT. Dostupné z http://www.msmt.cz/search.php?action=results&query=R.+Stradling&x=5&y=15

[56] Sztompka, P. (2007). Vizuální sociologie. Praha: SLON.

[57] Šalamounová, Z., Šeďová, K., Sedláček, M., & Švaříček, R. (2017). Problém účelnosti v dialogickém vyučování. Pedagogika, 67(3), 247–278.

[58] Švaříček, R. (2011). Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci. Studia paedagogica, 16(1), 9−46.

[59] Tichý, P. (1996). O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice. Praha: Filosofia.

[60] Třeštík, D. (1997). Počátky Přemyslovců. Praha: NLN s.r.o.

[61] Valenta, J. (2008). Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing a.s.

[62] Vojtěchovský, M., & Vostrý, J. (2008). Obraz a příběh. Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění. Praha: Akademie múzických umění & Kant.

[63] Walton, K. L. (1992). Mimesis as make-believe (on the foundations of the representational arts). London: Harvard University Press.

[64] Whitehead, A. N. (1998). Symbolismus, jeho význam a účin. Praha: Panglos.

[65] Wright, G. H. von (1974). Causality and determinism. New York: Columbia University Press.

[66] Yin, R. K. (2014). Case study research: Design and methods. Los Angeles: Sage publications.

[67] Yin, R. K. (2016). Qualitative research from start to finish. New York: The Guilford Press.