Ideálem naší současné společnosti je všestranně rozvinutá osobnost. Tento ideál vyplývá z potřeb společenského vývoje a je proto objektivní nutností historického procesu. Avšak realizace výchovného ideálu prostřednictvím kterékoliv výchovné složky, a tedy i v procesu výchovy dospělých literaturou, předpokládá zjištění odpovědi na otázku, co je ve své podstatě člověk. Řešením této otázky se zabývá celá řada vědních disciplín, z nichž pro pedagogickou analýzu aktivních dovedností v literární výchově má mimořádnou důležitost jednak filozofická koncepce osobnosti a jednak psychologická koncepce osobnosti. Bez poznatků těchto věd, které se zabývají osobností, nelze úspěšně dosahovat stanovených cílů, a tak komplexní přístup k člověku je nejenom možný, ale i nevyhnutelný.