Contemplating literature with Jan Patočka : phenomenology as an inspiration for literary studies

Název: Contemplating literature with Jan Patočka : phenomenology as an inspiration for literary studies
Variantní název:
  • Přemýšlet o literatuře s Janem Patočkou : fenomenologie jako inspirace pro literární vědu
Autor: Tlustý, Jan
Zdrojový dokument: Bohemica litteraria. 2020, roč. 23, č. 2, s. 81-98
Rozsah
81-98
  • ISSN
    1213-2144 (print)
    2336-4394 (online)
Type: Článek
Jazyk
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
The study details Jan Patočka's contribution to literary studies and aesthetics. In the first part, the author examines links between Patočka's aesthetic views and his concept of three movements of human existence, namely the third movement of breakthrough or truth. According to Patočka, art reveals the meaning of existence and it also has the ability to remind us of the phenomenal nature of our lifeworld. In regarding art as a place where truth happens (truth in the meaning of Heidegger's ἀλήθεια), Patočka also foreshadows Paul Ricoeur's hermeneutic concept of "productive reference". In the second part, the author analyses Patočka's influence on other Czech literary scholars, namely Milan Jankovič and Zdeněk Kožmín. While exploring the issue of meaning in a literary work, Jankovič was inspired by Patočka's aesthetic views and his concept of freedom in Negative Platonism. Like Patočka, he stresses the temporal aspect of meaning, its ontological openness and the category of freedom. Kožmín takes into account the wider context of Patočka's philosophical views. He regards the aesthetic experience as an existential event, which puts meaning to the forefront, together with modalities of the human experience of space and time.
Studie ukazuje přínos filozofa Jana Patočky pro literární vědu a estetiku. V první části jsou popsány souvislosti Patočkových estetických úvah s jeho koncepcí třech pohybů lidské existence, konkrétně se třetím pohybem průlomu či pravdy. V Patočkově pojetí je umění odhalovatelem životního smyslu a má schopnost připomenout fenomenální podobu našeho životního světa. Chápáním umění jako místa, kde se děje pravda (ve smyslu Heideggerova pojetí pravdy jako ἀλήθεια), Patočka zároveň předjímá hermeneutickou koncepci produktivní reference či mimetického působení P. Ricoeura. V druhé části je sledován přínos Patočkova myšlení pro české literární vědce Milana Jankoviče a Zdeňka Kožmína. Jankovič se inspiroval Patočkými estetickými úvahami a koncepcí svobody v Negativním platonismu při promýšlení otázek smyslu literárního díla, podobně jako Patočka zdůrazňuje časovost smyslu, respective jeho ontologickou otevřenost a vztah ke svobodě. Kožmín zohledňuje širší kontext Patočkova filozofického myšlení a nahlíží na estetickou zkušenost jako na existenciální událost, během níž se dostává do popředí smysl jako takový a s ním i spojené modality lidského zakoušení prostoru a času.